od: IronDodo
Kde je láska, keď nie je v nás,
kde sú ľudia, ktorý sa milovali!
Kde sú lúče teplé, čo nám dlhý čas,
miesta v srdci maľovali.
Kde je láska, keď nie je v nás,
srdce je chladom stuhnuté naveky!
Duša, čo drieme zas,
ponorili sme do rieky!
Kde sú tie príbehy, čo kedysi sa tkali,
z túžob, z tajných sľubov,
tie gestá lásky, kam sme dali?
Vymreli vlastnou zásluhou.
Ich dotyky, v spomienkach sa skryli,
ako teplé lúče, čo nám dlhý čas,
v búrkach života boli oporou tej pravej chvíli,
rozohnali tmu a každý mraz.
Teplé miesta v srdci s trpezlivosťou maľovali,
dotykom, čo hľadí nám tvár
úsmev slnečný nám darovali,
každom pohľade, čo má iskru a žiar.
Nech tvoja sila, premieňa horkosti na med,
prenikne do sŕdc, čo zatrpknutosťou trpia,
nech im ukáže cestu, nech mi ukáže pekný svet,
kde odpustenie kvitne a ľudia netrpia.
Lebo len láska dokáže svet zachrániť,
keď nenávisť dvíha svoj zúrivý hlas,
keď temnota hrozí a chce slnko zatratiť,
ty si svetlo, čo prenikne cez najčernejší čas.
Tato báseň "Kam sme ukryli lásku" je výrazem silného lidského emocionálního prožitku, proplétá se v ní nostalgie, touha po lásce a otázky týkající se její existence v těžkých chvílích.
Silné stránky díla spočívají v jeho emocionálním náboji a univerzálnosti tématu. Autor bravurně zachycuje pocity osamělosti a ztráty, když se ptá, kde láska vlastně pobývá, když ji člověk necítí. Použití obrazné řeči, jako jsou "teplé lúče" a "dotyky v spomienkach", vytváří živé a příjemné motivy, které čtenáře vtahují do hloubky jeho prožitků. Taktéž odkaz na přírodní prvky, jako je řeka, búrka a slunce, dodává textu poetický rozměr a pomáhá posílit myšlenkové narativy o cykličnosti a proměnlivosti emocí. Struktura veršů, která se opírá o opakování, posiluje ráznost myšlenek a poskytuje rytmus, který je vhodný pro lyrický výklad.
Na druhou stranu se nacházejí i slabé stránky. Rétorika občas sklouzává k banalitě, kdy se v některých pasážích opakují běžně používané fráze, což může oslabit výjimečnost vyjádření. Také by bylo příjemné, kdyby autor více experimentoval s jazykovými prostředky a nabídl více originality ve volbě slov. Místy je emocionální vyznění tak silné, že může vyvolat pocit přehnaného patosu, což by mohlo některé čtenáře odradit od sdílení téže intenzity prožitku.
Celkově lze říci, že "Kam sme ukryli lásku" je hluboce introspektivní a pocitové dílo, které nabízí čtenáři prostor pro zamyšlení nad vlastními emocemi. I přes určité nedostatky v inovaci jazykových prostředků se dokáže rozhodně dotknout srdce a zasít semínka naděje na lásku a odpuštění v těžkých časech.
29.04.2025