od: mapato
Anotace: slov tady netřeba...
STŘEVÍČEK POPELKY
nahá prdelka na dece modré jako nebe
nad ní bílá košilka a ještě výš bílý klobouček
bude trochu trvat než porozumí
proč sluníčko hřeje a sníh tak zebe
jsme nadšený jak zvědavý je ten náš klouček
pusinka jak jahůdka čeká na dobroty
nosánek hltá vůně světa
ještě neslyšel bojová letadla
neví co je slovo a více slov že je věta
neví co je město, co je dům
svojí postýlku s peřinkou pozná ale
na pohádky je však ještě příliš brzo
neví ještě jak vypadá koruna pana krále ani jeho žezlo
spokojeně ale vrní slastí
když mu maminka jeho bolavé bříško
masíruje tymiámovou mastí
bojí se ale a pláče
když slyší nějaký hluk
to však všechno zvládne
vždyť je ještě malý kluk
pak přiletěla bomba
a na místě zabila mu mámu
táta už včera nepřišel z krámu
teď je Jakubovi už šestnáct let
válka skončila
i jeho radostný svět
než lusknul by jsi prsty
než napočítal bys pět
jen matně si vzpomíná na modrou deku jako nebe
a na pocity když máma mu hladila
jeho bolavý bříško
čas sice odsunul
aspoň to nejhorší
poněkud do pozadí
je mu ale celý ty roky příšerně smutno
a co mu nejvíc vadí?
u dotora věta:
to chce jenom čas
čas ten to všecho spraví
pak nějakou dobu ještě byl
vlastně moc nebyl
jen ještě žil
potom někam zmizel
nikdo ale něco bližšího neví
někdo říká, že už ho hlodaj červi
jiní zas, že bojuje v Israeli
jestli ještě vůbec žije
neví nejspíš sám
co se to s ním děje
je už velký
nikdy ale neslyšel pohádku
o třech oříšcích
a o střevíčku Popelky
Dílo „Střevíček Popelky“ je poetickou reflexí na téma ztráty, dětství a dospívání, která se nesená jak důvtipem, tak i melancholií. Autor volí výrazy jednoduché, na první pohled bezprostřední, ale pod těmito slovy se skrývá mnohem hlubší kontext. Tímto stylem se vytváří silný kontrast mezi nevinností a krutostí reality.
Silné stránky tohoto textu začínají jeho schopností evokovat emoce prostřednictvím citlivého zobrazení dětství. Text je napsán z pohledu dítěte, což mu dává jedinečný nádech naivity a jasnosti. Obraz „nahé prdelky na dece modré“ je jakýmsi symbolem dětství, bezstarostnosti a přirozeného štěstí, které je později narušeno příchodem válečné reality. Autorovi se daří skvěle zachytit transformaci vnímání, jak mladé dítě roste a začne chápat komplikovanější a často bolestnou skutečnost života.
Další pozitivum spočívá v jazykovém stylu, který je hravý a přirozený. Verše se vyznačují specifickým rytmem a melodií, jež tvoří ukázkovou příkladnost celého textu. Pojmenování jako „pusinka jak jahůdka“ či „nosánek hltá vůně světa“ ukazuje na jemnost a hravost, což čtenáři umožňuje lépe se spojit s postavou Jakuba.
Na druhé straně je možné vidět některé slabiny díla. Když text prochází přerodem z bezstarostného dětství do těžkých dospělých témat, lze vyčíst určitou neohrabanost v přechodu mezi jednotlivými částmi. Skoky mezi nevinností a krutou realitou jsou někdy příliš abruptní a mohou působit chaoticky. Také některé metafory a obrazy se mohou zdát mírně rozpačité a ne zcela se pojí s hlavními myšlenkami, což může čtenáře zmást.
Navíc, emocionální dopad textu je intenzivní, avšak v určitých pasážích by byla užitečná větší hloubka analýzy duševní bolesti hlavního protagonisty. Ačkoli se zde objevují silné momenty, jako například popis otcovy nepřítomnosti a následných pocitů samoty, mohly by být tyto prvky prohloubeny, aby byly čtenářům podány intimnějším způsobem.
Celkově „Střevíček Popelky“ představuje silné a dojemné literární dílo, které sdílí zkušenosti o bolestivém ztraceném dětství a přechodu k dospělosti. I přes určité nedostatky v manévrovaní mezi tematickými skoky si zaslouží pozornost a uznání za svou schopnost oslovit a provokovat k zamyšlení o závažných, avšak často přehlížených, tématech.
14.05.2025