od: Philogyny1
Anotace: zase chčije
Mravenci roznáší po kmeni kapky deště
kmen už dávno napůl umřel
nabírám do dlaní barvu ještěrek zelené třešně
ještě ráj
slepýše
ráno kosili kosili košilky nebeským rukávům a
jeden zbyl
---
hladím rukou řeku
když vstoupím po tůni
umyje mi tělo
přes kameny nebělený len tam chodí pít jeleni
mlha je kouř
řekla
objeví se a zmizí bůh ví kam
ta řeka svléká po mlze
hoří po kouři
když vstoupíš po vlně
nesmírně jemně zatočí hrdlem
ustřihne kousek země
ustřihne ze mě
pro tebe pro tebe pro tebe
kuře Saturnin
brož zkousne tmou zuby
ubere vpichem pak ožije
ráno má v očích
uřezané stopy
mizí nad obočím
vlasy hnízdo klovatina bílý mák
Toto dílo, „do řeči zatéká zpod slov“, představuje fascinující příklad moderní poezie, která se nebojí experimentovat s jazykem a obrazností. Autor se zdá být silně inspirován přírodními motivy a tematizuje propojení člověka s okolním světem, což je v současné poezii stále aktuální téma. V následující analýze se zaměřím na silné a slabé stránky tohoto textu.
Silné stránky této básně lze nalézt v její jazykové invenci a vytříbenosti. Autor používá množství metaforických obrazů, které přetvářejí přírodní prvky na nositele hlubších významů. Například spojení „mravenci roznáší po kmeni kapky deště“ vyvolává pocit dynamiky a neustálého pohybu přírody, zatímco „mlha je kouř“ může být interpretováno jako smutek nebo tajemství, které se skrývá za zjevným. Hlavní síla básně spočívá v emocionální intenzitě a vizuálních aspektech, které čtenářovi umožňují ponořit se do světa obrazů a pocitů.
Dalším kladem je hra s jazykem a stilizace. Autorské použití strukturálních prvků, jako jsou zkratky, opakování a neúplné věty, dodává textu určitou rytmickou kvalitu, jež nutí čtenáře, aby se zastavil a zamyslel nad jednotlivými pasážemi. Zvukomalebnost a rytmické variace přispívají k celkové atmosféře textu, což je pro poezii zásadní.
Na druhé straně, slabé stránky spočívají v některých pasážích, které mohou čtenáře zdržovat a vyvádět z ponoření do nálady. Zmínka o „kuřeti Saturninbrož“ se zdá být náhle vytržená z kontextu a může působit matoucím dojmem. I když surrealistické prvky, které spojují zdánlivě nesouvisející obrazy, mohou být v uměleckém vyjádření atraktivní, je třeba s nimi zacházet opatrně, aby nezmizela srozumitelnost. Některé aspekty takto složitého jazyka a abstrahovaných obrazů mohou odradit méně trpělivé čtenáře.
Celkově dílo „do řeči zatéká zpod slov“ vykazuje značnou tvůrčí sílu a jazykovou hravost. Je to kus, který vybízí k opakovanému čtení, aby se odhalily skryté významy a nuance. Jak už to v poezii bývá, náročnost textu je obohacující pro ty, kteří se nebojí ponořit do ryze subjektivního prožitku, který z něj vychází.
03.06.2025