Anotace: Legenda vypráví, že se člověk objevil prvotně na zemi ve tvarech obludných mandragor a že je dech shora vzchopil, přetvořil, přitesal a vyrval z kořene, aby z nich učinil bytosti nadané myšlenkou a vlastním pohybem...
hluboké kořeny
se kroutí pod zemí
pod měsícem
si hrají stíny
...
královna
jedovatých polibků
kradne světlo
a skrývá den
...
její dech tě táhne
do svého spánku
když křičí
štěpí oblohu
...
siréna
zrozená
z půdy
a kamene
...
jablíčko lásky
si nárokuje
svůj trůn
...
markýza
syrového
šepotu
...
divoká
a svobodná
kvete tam
kde se sluneční světlo
bojí vkročit
...
pláč země
zvrácená hymna
v mollové tónině
slyším tě plakat
v zúžených žilách
mého strachu
...
legendy šeptají
v tvém sevření
kouzlo je sesláno
...
prokletý květ
se skrytou tváří
v půlnoční hodině
okouzlený kletbou
trhá závoj
...
zrozen z bolesti
se smrtící silou
svým křikem
zpívá ti ukolébavku
...
srdce z kořene
je duší starého času
...
ztracené dítě země
tvůj nářek
rozplétá
poskvrněnou oblohu
...
nikdy
nevytrhávej její kořeny
mandragora střeží své jádro
v jejím náručí
je nekonečná noc
...
Dílo „Královna jedovatých polibků“ představuje fascinující a intenzivní básnický zážitek, který se pohybuje na pomezí surrealismu a romantismu. Autor se nebojí experimentovat s jazykem, což vytváří velice osobitý a atmosférický text.
Silné stránky této básně tkví především v použití obrazotvornosti a symboliky. Hlavní motivy jako jedovaté polibky, kořeny a přírodní živly prostupují celým dílem a vytvářejí dojem jakési mystické, magické krajiny, v níž se mísí láska, smrt a bolest. V těchto obrazech se spojují přírodní a nadpřirozené prvky, což přispívá k hloubce textu. Například „siréna zrozená z půdy a kamene“ symbolizuje nejenom krásu, ale i nebezpečí, které je s tímto krásným bytím spojeno.
Autor také bravurně zachycuje emoce, které vyvolávají věty jako „pláč země zvrácená hymna v mollové tónině“ nebo „ztracené dítě zemětvůj nářek rozplétá poskvrněnou oblohu“. Tyto pasáže jsou silně znějící a evokující, poté co vykreslují jakousi temnou lyriku, posilují čtenářský prožitek. Výjimečně silné jsou i kontrasty mezi temnotou a světlem, což se v celém díle objevuje, např. v odkazu na „sluneční světlo“ a „nekonečnou noc“.
Naopak slabé stránky se mohou projevit v oblasti srozumitelnosti a jasnosti. I když je experimentální jazyk obdivuhodnou složkou, občas může čtenář ztrácet nit, a to zejména na úsečkách, kde autor používá neobvyklé spojení slov nebo obrazy, které mohou být pro širší publikum těžko stravitelné. Možná by bylo efektivní ukotvit některé pasáže v méně abstraktní realitě, aby čtenář mohl lépe proniknout do záměru díla.
Dále je možné zauvažovat o opakující se tematikou tragičnosti a ztráty, která se v textu objevuje. Ačkoliv tato tématika je v poezii běžná, v rámci tohoto díla by mohla být prohloubena či doplněna různými perspektivami, které by obohatily celkovou dynamiku vyprávění.
Celkově lze říci, že „Královna jedovatých polibků“ je silným a originálním dílem, které dokáže uspokojit čtenáře bažícího po hlubším emocionálním prožitku a intelektuální výzvě. S trochou větší důrazu na srozumitelnost a strukturu by však toto dílo mohlo oslovit ještě širší okruh čtenářů.
08.06.2025