vítr pláče
jak starý strom
bolavé vzpomínky
unést by chtěl
~
na svých křídlech
nese váhu motýla
co krouží ránem
kruhem ticha
kolem květu
do zlata slunce
oděném
~
v tom malovaném snu
záříš
jak opuštěný anděl
~
motýlku co v kapce rosy
zrcadlo hledáš
louka vánku
ti šeptá tajné věty
jsem tichá krása
co byla stínem
zmizelá tvář
ve vráskách let
~
vzpomínka šeptá
v záhybech času
nic není věčné
jen tajemná záře duše
~
ještě stále máš oči plné ledu
roztopím je
na horizontu mrazu
na cestě prachu
na které jsi se zapomněl
dívat
a vidět
~
a když šeří se
a hvězdy padají
jak ztracené těžké květy
~
když znovu dýcháš vůni svítání
a noc se ztratí v dálce
zatoužíš být zas motýlkem
co nikdy neuvadá
~
Dílo "Motýlí Sen: Nevadnoucí krása v rytmu veršů" se vyznačuje silným emotivním nábojem a jemnou obrazností, která dokáže oslovit jak odborníky, tak širokou veřejnost. Hlavním tématem básně je proměnlivost existence, krása vzpomínek a touha po věčné mladosti, což reflektuje motiv motýla jako symbolu pomíjivosti, ale také nesmrtelnosti duše v umění.
Silné stránky díla:
Obraznost a symbolika: Autor úspěšně využívá symbol motýla, který představuje nejen krásu a efemérnost, ale také naději na znovuzrození a obnovu. Vizuální metafory, jako je "zlaté slunce" či "kapka rosy", dodávají textu hloubku a barvitost.
Emotivní jazyk: Jazyk básně je emotivní a evokativní. Většina veršů vyvolává silné pocitové asociace, které čtenáře vtahují do světa vzpomínek a nostalgie. Fráze jako "tichá krása co byla stínem" působí zvlášť silně.
Herní forma a rytmus: Verše jsou psány volně a experimentálně, což umožňuje čtenáři vnímat rytmus jako něco organického. Tato forma odpovídá obsahu díla a podtrhuje proměnlivost emocí.
Slabé stránky díla:
Nebezpečí neuchopitelnosti: Ačkoliv volná forma přináší jedinečnost, může také vést k neuchopitelnosti a ztrátě srozumitelnosti. Některé metafory a obrazy mohou být pro čtenáře příliš abstraktní, což může ztížít celkové porozumění.
Fragmentace myšlenky: Dielo chvílemi trpí fragmentovaností, kde jednotlivé části veršů nenavazují na sebe logicky. Tento aspekt může vést k tomu, že čtenář ztratí nit a závěry myšlenek, což ve výsledku oslabuje celkový dopad textu.
Klišé a opakování: Některé obrazy jsou v poezii poměrně ohrané (např. motýl jako symbol krásy a křehkosti) a mohou působit jako klišé, což snižuje originalitu vyjadřování.
Závěrem lze říci, že "Motýlí Sen: Nevadnoucí krása v rytmu veršů" je dílo bohaté na obraznost a emoce, které v sobě nese hluboký význam. Nicméně může trpět neuchopitelností a fragmentací myšlenek, což by mohlo bránit širšímu přijetí. Celkově však je to pozoruhodný příspěvek do moderní poezie, který nabízí jak krásné obrazy, tak podněty k zamyšlení nad pomíjivostí lidské existence.
12.06.2025