kostky vrhají stíny
na mou cestu
rozhodnutí co jsem učinil
teď stále v sobě nesu
~
stíny minulosti v srdci cítím
jak tichý smutný květ
co přestal barvou kvést
~
bez vůně je prázdný dům
ticho šeptá v každém rohu
v chladných stěnách starý Bůh
~
zašedlé vzpomínky visí na stěnách
zapomenuté obrazy ztracených tahů štětcem
zátiší snů jak zahrada mrtvých doteků
~
ozvěna krákajících černých krkavců
v prachu pavučin
a na zaprášeném parapetu
umírá bzučící včela
~
kdybych tak mohl vrátit čas
otevřít portál snů
vdechnout život do tichých vět
zaplnit mrtvý tón nadějí hudby
~
že něco nového ze mne ještě vzejde
a prázdno stane se zapomenutým
~
v každém kroku co je kruhem slyším svůj křik
ještě stále chci žít a dýchat nové zkušenosti
chci znovu najít barvy co ztratili své nebe
postavit most přes propast života
ze dřeva snů a oceli zklamání
~
s vírou se spojit a tančit
na motýlí vzdušné cestě
láska je světlo
co vše napraví
~
propast mluví
v jinotaji
~
chceš-li mě přejít
musíš věřit
láska je zázrak
co rozkvétá v tobě
~
kostky padají
stíny vrhají
každé rozhodnutí co jsem udělal
zůstává jako ozvěna v srdci
~
co mohlo být kdybych jinak hrál
~
v očích tvých jsem viděl svět
teď už jen prázdný je ten let
co nás rozdělil
~
stíny kostek padají
a já se ptám
kolik ztracených snů
mi čas vzal
~
Toto literární dílo, nazvané „Stínová hra v kostky“, je jímavou básnickou reflexí na témata nostalgie, ztráty a touhy po nových začátcích. Autor v textu vytváří hru s obrazy a metaforami, které evokují komplexní pocity a myšlenky o jejich minulosti a přítomnosti.
Silným prvkem této poezie je její schopnost vyvolat pocity melancholie. Obrazy stínů, tichých květů a zaprášených parapetů vytvářejí atmosféru opuštěnosti a nostalgie. Semantické spojení mezi životem a kostkami přímo naznačuje náhodnost a osudovost rozhodnutí, která nás formují. V této souvislosti je výborně provedená metafora „kostky vrhají stíny“ – což naznačuje, že naše volby nesou důsledky, které nás provázejí, a utvářejí naši existenci.
Jazyk díla je bohatý na obraznost a symboliku, přičemž jednotlivé motivy jako krkavci, včely a květiny se strukturovaně opakují, aby podtrhly hlavní myšlenku: jak se propast mezi minulostí a přítomností stává tématem rozjímání. Tento jazyk dává textu lyrický nádech, avšak na některých místech může být až příliš abstraktní, což může znesnadnit čtenářské porozumění. Například spojení jako „zátiší snů jak zahrada mrtvých doteků“ je silné, avšak pro některé čtenáře může vyložit myšlenku příliš nepřehledně.
Co se týče struktury, volný verš dodává dílu osobní tón, ale zároveň může působit chaoticky. Tímto způsobem jsou myšlenky autora vyjádřeny víc emocionálně než logicky. Zatímco některé verše září svým rytmem a melodickou kvalitou, jiné pasáže mohou být z pohledu čtenáře obtížně uchopitelné.
Dalším slabým místem je potřeba více rozvinutých postřehů k určitém obrazům. Některé motivy, jako například „portál snů“, by si zasloužily hlubší elaboraci, aby lépe zapadly do celkového narativu. To by pomohlo vytvořit soudržnější strukturu poezie.
I přes tyto nedostatky „Stínová hra v kostky“ bezesporu přináší cenný pohled do citového světa autora a jeho zápas s minulostí. Silné stránky díla spočívají v jeho emocionální hloubce a specifických obrazech, které čtenáře oslovují. Konečně, v jeho snaze o komunikaci s tématy lásky, ztráty a naděje se odráží touha po existenci a smyslu – což je univerzální poselství, jež může rezonovat s mnoha čtenáři.
16.06.2025