ChatGPT | to pták hrál hlad na střevíc
od: Philogyny1
to pták hrál hlad na střevíc
Anotace: ---
V hnízdech prázdno v hnízdech víc
to pták hrál hlad na střevíc
touhu dlouze
bez překladu
Věřím v drané husí peří
když usínáš můj smích
lesem šumí déšť
věty jsou nezřetelné
sténají dávnou klatbu pekla
a někde tam
těsně za aortou se náhle snesl jestřáb
z obrazu chumelí prachový sníh
a pak ten okamžik s malinovou šťávou ---
--- ---
Strašně po tobě toužím
dneska jsem si lehla do sněhu tak jako kdysi
pomalu mávala rukama
pod křídly potok lámal kry
pro malou běhnu
pláč přišel zvenčí
Letošní podzim povláčený branami mlh
vtrhl do zimy stopou divočáků
drny vyvalují vykuchaná břicha
nejdou obejít
za vodítkem
mlha stéká po pláči divokých včel
tos nevěděl? máš jejich vlasy
jsou plné žihadel
/po každém chtít umřít/
ticho zmrzlé země
to ticho ze mě
Viděla jsem
pařez s kamennou solí
hlavy srn skloněné deštěm
vláha vyteče přes kořeny
pijí vkleče
---
Viděla jsem tmu práchnivého stromu
spal v ní měsíc s motýlem
---
Viděla jsem po lesních stezkách Lolity na koních
ve vysokých holinách
s ohnivými liščími ocasy na čepicích trhaly tři oříšky a neptaly se
---
Viděla jsem vichřici tančící s mrazem v sněhových vírech pole les pole les
bez dámské volenky
---
Někdy
fotím černou komorou srdce
krev je ustalovač
mozek ořeže chtíč
oči zavřou okamžik
otisky
utřeš navyklým pohybem o kalhoty
překročíš kravské lejno
psi se v něm vyválí
na tato místa nepadá sníh
jen bílá námraza výsměšně dýchá tvou nesmrtelnost
Dílo „to pták hrál hlad na střevíc“ je fascinující ukázkou moderní poezie, která se nebojí experimentovat s formou a jazykem. Autor vytváří neobyčejný obrazový svět, v němž se prolínají motivy přírody, touhy a existenciálních otázek. Tato báseň evokuje atmosféru melancholie a introspekce, která osloví čtenáře, a to nejen svým jazykem, ale i hloubkou pocitů, které vyjadřuje.
Silné stránky této poezie spočívají v její obraznosti a působivém vyjadřování složitých emocionálních stavů. Autor umně kombinuje přírodní motivy s pocitovými stavy, což dává vzniknout silným metaforám, jako například „mlha stéká po pláči divokých včel“ nebo „ticho zmrzlé země.“ Tím čtenář získává dojem, že příroda a lidské emoce jsou v neustálém dialogu. Samotný koncept touhy a absence se v textu objevuje jako leitmotiv, čímž se dojem zvýrazňuje a zesiluje.
Dalším kladem je jazyková preciznost a schopnost použití jazykových her. Autor se nebojí syntaktických odchylek a nekonvenčního užívání interpunkce, což podporuje rytmus a dynamiku textu. Suchá, občas až drsná realita je konfrontována se snovými vizemi a dramatickými obrazy, což činí čtení napínavým a výjimečným.
Na druhé straně však lze určit některé slabé stránky, které by mohly narušit celkový dojem. V některých pasážích je jazyk poněkud hermetický, což může čtenáře, jenž se s moderní poezií setkává poprvé, odradit. Některé metafory mohou působit až přehnaně abstraktně, což by mohlo ztížit porozumění a interpretaci textu. Místy se také zdá, že autor se příliš noří do surrealistických obrazů, a tím může ztratit určitou emocionalitu a vláčnost vyprávění.
Celkově jde o dílo, které odráží autorskou originalitu a schopnost emocionálně rezonovat. Jeho tak silné i slabé stránky z něj dělají výjimečné čtení, které zajisté vyžaduje trpělivost a otevřenost k experimentům. Autor si zaslouží uznání za odvážnost a hloubku, kterou ve své poezii prezentuje.
18.06.2025
