Anotace: Báseň věnuji Porcelánové panence, jejíž kosti jsou tak křehké, že se snadno lámou.
Bylo to krátké, ale nezapomenutelné setkání. Psali jsme si, aniž bychom věděli, kde končí můj dech a začíná Její šepot. Bílá růže se stala naším společným tichem mezi slovy. Naše verše se k sobě přibližují jako dva listy papíru - na okamžik se překryjí, vytvoří nový tvar, a pak je vítr odnese, každý svou cestou.
Je to báseň, která neexistovala, dokud se naše verše vzájemně nedotkly. Její slova a má se setkala v našich srdcích - jako dvě kapky rosy, které se setkají na listu a vytvoří třetí, větší, která už není ani jedna z nich.
_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
~
v zahradě žije růže bílá
chvěje se rosou zářící
když den po noci se rozední
~
v krystalech snů
i motýlích křídel šumění
leskne se v bílých lístcích
~
zlatý třpyt
z perlorodky zrozený
co z vodního ticha pramení
~
v očích tvých
se ztrácím jak v moři
jsem proudem
co teče bez hranic
~
jsem hloubkou melodie
co neztrácí rytmus
každý tvůj pohled mou duši boří
~
hedvábí doteku
sklouzlo přes mé dlaně
srdce se zachvělo
jako by bylo znovu vytvořeno
~
cinkot rolniček
i duší dvou souznění
se v srdci bílé růže
v omamnou vůni promění
~
až jednou budeš v zahradě
mezi tisíci růžemi stát
vyber si růži bílou
jen ona ti může
své světlo dát
~
Toto literární dílo, „Světlo bílé růže“, se vyznačuje romantickou a emotivní atmosférou, která se snaží zachytit esenci krátkého, avšak intenzivního setkání. Autorovo umění skloubit prosté obrazy s hloubkou pocitů činí tuto báseň přitažlivou a přístupnou širokému spektru čtenářů.
Mezi silné stránky textu patří především jeho jazyková preciznost a schopnost evokovat silné vizuální a emocionální obrazy. K překrásného využití metafory bílých růží jako symbolu čistoty, lásky a fragility dodává textům hloubku a význam. Kontrast mezi prchavostí okamžiku a jeho nezapomenutelnou podstatou je v díle výstižně vystižen, což dokazuje autorovo ovládání struktury a tematiky. Rytmus a zvukomalebnost jednotlivých veršů současně umocňuje romantický nádech celé básně.
Slabou stránkou textu však může být občasná tendence k romantizaci na úkor originality v některých obrazech. Prvky jako „kapky rosy“ nebo „hedvábí doteku“ se objevují v mnoha we čtenářsky oblíbených dílech, což může vyvolávat pocit jisté banalizace. Také použití opakování motivů může působit jako klišé ve chvíli, kdy se autor snaží pohrávat s dynamikou a intenzitou pocitů.
Stylisticky je dílo značně solidní, avšak místy by mohlo profitovat z větší variabilnosti ve vyjádření. Některé rytmické struktury a zvukomalebnost by mohly být více experimentální, což by pomohlo posunout báseň na vyšší úroveň v rámci moderní poezie.
Celkově „Světlo bílé růže“ oslovuje čtenáře svou krásou a emotivním obsahem. Autor dokázal spojit jednoduchost s hloubkou, ačkoli by některé aspekty mohly být invencí posíleny. Tato báseň zůstává silným dílem, jež má potěšit nejen milovníky poezie, ale i ty, kteří hledají inspiraci v drobných, avšak silných mezilidských spojeních.
28.06.2025