Anotace: Chtěl jsem napsat nihilistickou báseň, ale potom jsem zjistil, že je to nemožné, protože jakékoliv sdělení, už by bylo něčím.
Dostal jsem se až na hranici zen kóanu a na problém bez řešení. Potom mne napadlo; napíšu báseň, kde uvedu jen název básně a nic víc. Když jsem to měl, a já se díval na ten prázdný papír s tím názvem básně, opět jsem si uvědomil, že ani to není nihilistické. Vždyť už samotný název vytvářel určitý rámec něčeho. Onoho prázdného obsahu, definovaného názvem. Samotná prázdnota papíru se stala sdělením, což už samo odporovalo nihilismu. Pochopil jsem, že skutečným 100% nihilismem by bylo:
_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
ŽÁDNÝ NÁZEV
ŽÁDNÝ PAPÍR
ŽÁDNÝ AUTOR
ŽÁDNÁ BÁSEŇ
_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
Poznal jsem, že nihilismus se nedá nijak vyjádřit. Jenom prožít. Dostal jsem se do bodu myšlenkového zhroucení, kdy chci něco nihilistického vyjádřit a přitom se to nedá. Zachvátilo mne zoufalství z nemožnosti vyjádřit nicotu!
A tak jsem napsal aspoň toto. Ale bohužel, už je to NĚCO a ne NIC.
~
Chtěl jsem napsat něco,
ale to něco bylo už něčím,
tak jsem napsal něco o ničem
a to bylo vším.
~
Toto literární dílo, nazvané „Pokus o NIC“, se skvěle vymezuje vůči konvenčním literárním formám a vyvolává hluboké zamyšlení nad povahou existence, vyjádření a smyslu samotného umění. Autor se odvážně vydává na intelektuální cestu skrze nihilistické úvahy, které však nakonec přivedou k paradoxnímu závěru – že i neexistence má svou hodnotu a význam.
Silné stránky tohoto díla spočívají v jeho originálním konceptu. Autor si uvědomuje, že vyjádření prázdnoty a nicoty je logicky problematické, a tento konflikt umně zpracovává. Hlavní myšlenka, že samotné pojmenování nicoty (v tomto případě složené z prázdného papíru a názvu) ji přetváří na něco, je provokativním a osvěžujícím pohledem na tradičně zavedená literární pravidla. Tato forma se blíží avantgardním směrům, které se snaží rozbít a redefinovat to, co chápe moderní čtenář, jako literární produkt.
Zásadním vkladem autora je umění formulovat složitou filozofickou myšlenku snadno srozumitelným jazykem. Umožňuje čtenáři vstoupit do filosofických úvah o nihilismu, aniž by byl utopen v těžkopádné terminologii. Jeho hra se slovy, repetition a paradox je důvtipně zpracována tak, že předává emoční náboj zoufalství a frustrace subjektu, ačkoliv na povrchu textu skryto nic.
Nicméně, slabé stránky díla se mohou zdát jako nedostatečná hloubka v exploraci nihilismu. Přestože se autor dotýká jeho hranic, mohl by jít ještě dále v rozvinutí myšlenek nebo poskytnout konkrétní příklady, jak se nihilismus projevuje v každodenním životě nebo v literatuře. Čtenáři, kteří hledají hlouběji filosofickou analýzu, by mohli cítit určité zklamání z nedostatečné elaborace.
Dalším potenciálním nedostatkem může být i forma; i když autor úmyslně hraje s koncepcí prázdného obsahu, může tím dezorientovat čtenáře, který by mohl očekávat tradičnější strukturu s jednoznačnou výpovědí. Někteří by mohli považovat text za příliš esoterický nebo introspektivní, což by mohlo omezit jeho přístupnost širší veřejnosti.
Celkově „Pokus o NIC“ nabízí fascinující pohled na umění, existenci a nemálo paradoxů, které s nimi souvisejí. Jako experimentální dílo zasahuje do filozofických a literárních debat s neotřelým přístupem, avšak pro některé čtenáře mohou jeho úvahy zůstat nepochopeny či nedostatečné. I přes tyto slabiny se však jedná o cenný příspěvek do diskuse o povaze nicoty a významu uměleckého vyjádření v kontextu nihilismu.
29.06.2025