ChatGPT | Jezírko se večer svléká
od: MartinX
Jezírko se večer svléká
Anotace: Původně to měl být popis zahradnho jezírka...
Rudé slunce večerní
na hladinu jezerní,
dřív než padne za obzor,
načrtává mraků vzor.
Protáhnuté stíny, světlo měkne,
skokan kuňká, o žábu si řekne,
na stromě zas rosničky se páří,
životu se kolem vody daří,
slunce kleslo za obzor, by po noci snové,
prohřálo zas kamení užovce obojkové.
Kol jezírka na mělčině žlutý kvete kosatec,
rámují jej orobinec, rákos, také puškvorec,
bonsaje se odrážejí na hladině jezírka,
rostou všude tam, kde v kamení mezírka.
Do jezírka voda padá,
stromy lehce zalít zvládá.
Olše lepkavá se k vodě stáčí,
jabloň planá, třešeň ptačí,
habr, lípa, javor babyka i klen,
tis, borovice - bonsajistův sen.
Dřevo plave na vodě
ve vlnách po nehodě,
zbylo zřejmě z Titaniku,
z hrátek dětí u dřevníku.
¨
Na tom dřevě v květináči,
citronela, knot se smáčí,
komára, co kolem píská,
že odradí šance nízká.
Mihotavý plamen knotu,
tančí velmi rychlou notu,
aby v květu leknínu
stín se zlomil do stínu.
Síla větru večer stoupá,
ve vlnách se loďka houpá,
plamen lítá na vše strany,
rozmazal i ostré hrany.
Na kámen se posadím,
sleduji, jak tančí dým,
zasněný je básně rým,
za zástěnou z vrby proutí,
dívka křehká boky kroutí,
představa je v okamžiku,
zpět na lodi Titaniku.
Svléknout tuhle krásnou něhu?
Vždyť už tak je bez oděvu!
Hlouběji se zamyslím.
ukryji ji za svůj stín…
Přisedne si ke mně Lenka.
… hranice to velmi tenká…
Na co myslíš u vody?
Na různé toť důvody…
…na lekníny, na čolky…
možná taky na holky“
Dílo "Jezírko se večer svléká" je zřejmým příkladem moderní poetiky, která se zaměřuje na přírodu, interakci mezi elementy a proměnlivost emocí. Autor ve svém textu propojuje lyriku s reflexí, čímž vytváří atmosféru, která je jak intimní, tak zároveň univerzálně přístupná.
Silné stránky díla spočívají především v jeho jazykové preciznosti a v obraznosti. Verše jsou bohaté na přírodní metafory, což naznačuje autorovu citlivost vůči okolnímu světu. Například zmínky o "slunci rudě večerní" nebo "květináči s citronelou" vytvářejí vizuálně působivé obrazy, které čtenáře vtahují do kouzelného prostředí jezírka. Takové detaily přispívají k celkovému atmosférickému pocitu, který je pro tuto báseň klíčový.
Dalším pozitivním aspektem je dynamika a rytmus, který je v textu přítomný. Střídání rýmovaných a volných veršů dodává dílu na variabilitě a udržuje čtenářovu pozornost. Autor umně pracuje s tempem, čímž transformuje jednoduché přírodní popisy v jakýsi choreografický tanec slov.
Na slabých stránkách bych upozornil na občasné klišé v některých výrazech, například "kroutí se tu kolem lodi, jak striptérka oči vodí". Tato metafora, přestože zajímavá a hravá, může na vnímání originálnosti díla vrhnout stín. Mohla by být nahrazena něco subtilnějším, co by více zapadlo do celkové nálady textu.
Dále, ačkoliv závěrečná část, kde postava mluví s Lenka, přináší určité narušení do dosud převažující přírodně-líričtější atmosféry, může být pro některé čtenáře možná příliš abruptní. Tento skok do osobní interakce může působit jako narušení, spíše než jako přirozený vývoj. Chybějící důvody pro přechod od přírody k lidským vztahům mohou mít za následek oslabení celkového dojmu.
Celkově je "Jezírko se večer svléká" dílem, které skrze jeho jazykové bohatství a obraznost oslovuje čtenáře na emocionální úrovni. I když se některé části mohou jevit jako méně originální nebo přetížené, celkový dojem zůstává silně pozitivní. Autor zúročuje svou znalost přírody a lidské psychiky a vytváří tak prostor pro zamyšlení nad krásou a proměnlivostí obojího.
01.07.2025