od: Philogyny1
Anotace: ---
les
jak opuštěně stojí proti vší té stěně nebe
prosvítá všité
beránek jehně a nebo pták
ve tvých písních cinkají Venušiny kuličky
a já marně klopýtám opilá
nekonečným rytmem kopyt
chceš mi cuchat vlasy ale
stín
ti to nedovolí
překryl ti dlaně
překryl ti prsty
překryl ti obličej minulostí
mezi námi tma
ptáš se a já
neumím odpovědět
uškubl sis chuť dortu
peruánskou třešeň v květním lůžku
do rtů
nervní tóny houslí až do zbláznění
říkáš mi
že znám nejlíp tvoje tělo
kapky chtíče kloužou po povrchu jako vlasy ženy
mění tvář
jsem nic z cínu odlitá štědrovečerní plachetnice
Nic(e)
s nadmořskou výškou pět set dvacet metrů nad mořem
vítr o rychlosti jedenáct kilometrů za hodinu
vlhkost šedesát jedna procent
tam za oponou
ve mlýně líně tančí prach
na vahách ztěžkly stopy kun
světlo vypálí v podlaze obrazec nesmrtelnosti
pod stíny zatím klid
Dílo „nic“ je výrazně experimentální a v mnoha směrech provokativní text, který nás přivádí do světa obrazů a pocitů, jež se vzpírají jednoznačnému chápání. V jeho formě se nachází příklon k asociativnímu myšlení, fragmentarizaci i surrealismu, což mu dodává na tajemnosti a mnohovrstevnatosti.
Jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto díla je jeho schopnost vyvolat emoce a vybídnout čtenáře k introspekci. Pokud se podíváme na obrazové jazyk a metafory, které autor používá, jako například „kapky chtíče kloužou po povrchu jako vlasy žen“, nacházíme zde nejen estetickou krásu, ale i naléhavou intimitu. Tyto obrazy do textu vnášejí hloubku, takže si čtenář může klást otázky o osobních vztazích a touhách.
Další pozitivní prvek představuje jazyková hravost a experimentování se zvukem a rytmem slov. Například fráze jako „opilánek“ nebo „burácející ritmus kopyt“ vytvářejí dynamiku, která posiluje pocit pohybu a emocí v textu. Tímto způsobem autor úspěšně kombinuje formu a obsah tak, aby vytvářel koherentní smyslovou zkušenost.
Na druhé straně, slabé stránky tohoto díla mohou zahrnovat jeho náročnost pro čtenáře, zejména pro ty, kteří hledají jasné vyjádření nebo příběh. Fragmentární povaha textu může být pro některé čtenáře odrazující a způsobit, že se v něm ztratí. Některé části textu jsou natolik abstraktní, že oslabují celkovou soudržnost a mohou vyvolat pocit zmatek. Například výrazy jako „Nic(e)s nadmořskou výškou pět set dvacet metrů nad mořem“ jsou příkladem, kdy množství dat a detailů ne vždy přispívá k porozumění, ale spíše k obavě z nadměrné komplexity.
Celkově je dílo „nic“ fascinující pokus o vyjádření vnitřních konfliktů a lidských emocí skrze abstraktní obraznost a hravost se jazykem. Ačkoliv může být pro některé čtenáře provokativní a neuchopitelné, pro jiné se stane cenným zdrojem inspirace a podnětem k zamyšlení nad vlastní existencí a interakcemi s ostatními. Tento text tedy lze považovat za příklad moderní poezie, která balancuje na hranici mezi výtvarným uměním a literaturou, a má potenciál zanechat v čtenáři silný dojem.
07.07.2025