ChatGPT | Devět kilometrů
Devět kilometrů
Anotace: Rekonstrukce nehody v devíti kilometrech. Každý kilometr jedna kapitola cesty ke srážce, která navždy změnila dva životy + zpráva ze soudního vyšetřování.
Čtrnáctého prosince, dva tisíce dvacet čtyři.
~
Tma žvýká světla reflektorů,
zima roste na skle jako rakovina,
metastázuje v ledu.
~
Zmrzlý volant krade teplo dlaní,
motor hučí mantru: „pamatuj na smrt“,
jedu sedmdesát, tmou bez tvarů -
Smrti zbývá devět kilometrů.
~~~
Tma ještě nikdy nebyla tak živá,
hluboká, těžká a bdělá.
Černá požírá černou, hlad bez konce,
bílá ještě nezrozená.
~
Světla se topí v propadlišti,
mizí dřív než stihnou něco osvítit.
Jedu prázdnou cestou, která nemá stěny -
Smrti zbývá sedm kilometrů.
~~~
Ve zpětném zrcátku plave měsíc,
oči znají cestu i pozpátku.
Srdce drtí rytmus svými koly,
v ústech lovím suchou slinu.
~
Noc se lepí jako prázdné oči,
tachometr počítá poslední dechy.
Jedu tam, kde všechny cesty končí -
Smrti zbývá pět kilometrů.
~~~
Rádio kašle rozbitými plícemi.
Frekvence umírají, jedna po druhé.
Zprávy hlásí o nehodách, co se staly.
Předpověď počasí – déšť a zataženo.
~
Otáčím knoflíkem marně do kola.
Všechny stanice vysílají TICHO.
Jen statický šum bzučí ukolébavku -
Smrti zbývá tři kilometry.
~~~
Křižovatka. Bliká červený panák.
Vpravo cesta, co nikdy nezkouším.
Instinkt škube celým tělem.
Ruce drží směr rovně, jako vždycky.
~
Předtucha roste v hrudi jako nádor.
„Ne, TUDY!“ křičí cizí hlas.
Ale kola znají svoji kolej -
Smrti zbývá jeden kilometr.
~~~
Ze tmy na mě skáče vyděšená tvář.
Čas, co se zastavil, trhá film.
Tisíc střepů padá do kabiny jako sníh.
Volantem škubu marně do protisměru.
~
NÁRAZ! – Vesmír se složil do jednoho bodu.
Klečím v modlitbě, v jeho krvi…
Oči umírajícího jdou mimo mne, hledají nebe -
Smrti zbývá nula kilometrů.
~~~
Po sedmi měsících verdikt:
„Zastavuji trestní stíhání,
tento skutek není trestním činem.“
~
Technika jízdy byla správná.
Chodec vyvolal kolizní situaci.
Špatná technika pohybu.
Vstup do vozovky, bez reflexních prvků.
~
„Mohl vidět, mohl slyšet,
mohl zabránit“, píše znalec.
Mohl žít – to už nepíše.
~
V místech, kde se pohyb chodců
nepředpokládá -
ale smrt si vybírá, kde chce.
~
Prvek nehodového děje -
tak teď říkají člověku.
Znemožnil zabránit -
tak teď říkají osudu.
~
Řidič správné techniky jízdy,
co zabil člověka špatné techniky pohybu.
Tak promluvil úřední papír.
~
Bože? -
Tu je automat.
Pro správnou techniku volby stiskněte jedničku.
Pro špatnou techniku volby stiskněte dvojku.
Pro smrt stiskněte křížek.
~
Toto literární dílo "Devět kilometrů" je podmanivou a temnou meditací nad existencí, smrtí a bezmocí jednotlivce v tlaku nevyhnutelných životních situací. Autor se fantasticky vyrovnává s fascinujícími i morbidními aspekty jízdy autem, které slouží jako metafora pro život jako takový. Hlavní linie — postupující vzdálenost od smrti — je výrazně metaforizována a ztělesněna v dojímavé kompozici, která propojuje vnitřní monolog, vnější realitu a tragédie.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho jazykové preciznosti a schopnosti evokovat atmosféru. Obrazné vyjádření ("tma žvýká světla reflektorů", "zima roste na skle jako rakovina") vytváří silný pocit bezútěšnosti a nevyhnutelnosti, což je podpořeno opakujícím se motivem postupující smrti. Každá strofka je jako samostatná kapitola, která se rozvíjí v draselný příběh, přičemž tonální proměnlivost mezi popisem klidné jízdy a náhlým psychologickým zmatkem zvyšuje napětí. Čtenář je vtahován do dramatického vnitřního prožitku protagonisty, jeho tíhy a bezmoci čelící nevyhnutelnému osudu.
Slabší stránky lze spatřovat v jisté repetitivnosti a přílišné orientaci na psychologický aspekt, což může vést k pocitu monotónnosti. Přes všechny silné metafory a poetické prvky se některé části textu mohou zdát příliš didaktické či analytické, zejména v posledních strofách, kde se zamýšlí na úřední jazyk a technické aspekty nehodového děje. I když je to pravděpodobně úmyslný kontrast mezi emocionálními prožitky a chladným racionalismem úřední zprávy, může být tento přechod pro čtenáře příliš náhlý a narušovat plynulost textu.
Celkově dílo "Devět kilometrů" působí jako silné, znepokojivé a myšlenkově provokující umělecké dílo. Autorovi se podařilo zachytit nejen široké spektrum emocí, ale také reflektovat na hloubku lidské existence, výjimečnost pomíjivých okamžiků a nezvratnost rozhodnutí, která nám může v životě změnit vše během „devíti kilometrů“. Toto dílo v nás zanechává důležité otázky a silný pocit osamělosti, což je nebývale cenným příspěvkem do současné literární krajiny.
14.07.2025
