od: mapato
Anotace: jemně úsměvné...
HOP HOB!
skáču si vesele
z postele do postele
jsem motýlek přelétavý
hop hop!
V každý posteli jinak žhavý
hop hop!
Jen ať se vyřádí
moje tělo mladý
hop hop!
To mý hop nějak zaseklo se mi
hopsám už celá léta
každá žena vzkvétá
já ale chřadnu
duše moje pláče
že stále jsem byl jak to ptáče
hop hob...
kdo bude chodit na můj hrob?
Žadné té ženě neřekl jsem své jméno
hopsal jsem bezejmenný
chtěl bych snad opravdu
aby právě na hřbitově
do vlasů vjely si
všechny ty moje vohopsaný ženy?
Teď mám vobě nohy dřevěný
a žiju u jedný stařeny
ona teď hopsá kolem mě
vaří peče smaží náramně
stejně ale smutno je mi
pravdivě říct "miluju tě",
aspoň od jedné ženy,
neslyšel jsem ani jednou za ta léta
stejně nebyla by pravdivá
ani tahle jediná věta
hop...hoop.....hoo.......
Dílo „Hop hob!“ představuje fascinující pokus o zachycení komplexního a paradoxního vztahu k životu, lásce a smrtelnosti prostřednictvím hravé, avšak melancholické poezie. Text je v mnohém zrcadlem autorovy vnitřní frustrace a touhy, přičemž si udržuje lehkost a hravost skladebného jazyka, což dává kontrast k těžkým tématům.
Silné stránky vězí především v jeho hravém stylu a zvukomalebnosti. Opakující se verše „hop hop!“ tvoří rytmický základ, který podtrhuje motiv skotačení a nezávaznosti. Autor zde vytváří velmi podmanivou atmosféru, která přivádí čtenáře do naivního, dětského světa, v němž je radost a svoboda pohybu. Tato forma kontrastuje s postupně se prosazující reflexí smutku, osamělosti a touhy po skutečné lásce, což dává textu hloubku.
Dalším významným aspektem je použití symboliky. Motýl jako symbol nejen lehkosti, ale i efemérnosti, skvěle vystihuje hlavní postavu, která se snaží najít smysl a naplnění v pomíjivé kráse života. V kontrastu s tím stojí motiv hrobu, který povzbuzuje k zamyšlení o smrtelnosti a o tom, co zanecháme po sobě. Tato dichotomie je dynamická a nutí čtenáře k reflexi.
Nicméně, dílo nese i své slabé stránky. I když se autor snaží vyjádřit vnitřní pocity, mnohdy se jazyk ocitá na hranici mého porozumění. Některé pasáže mohou působit chaoticky, a to zejména pro laického čtenáře, který se může ztrácet v množství obrazů a metafor. Přílišná hra se slovy a zvuky může působit jako rušivý element, který zastírá hlubší významy. Navíc absence jasné struktury, v jejíž přítomnosti by se čtenář mohl bezpečně orientovat, může někdy vést k frustraci.
Celkově lze říci, že „Hop hob!“ je dílo, které dokáže oslovit jak hloubkou myšlenek, tak hravostí formy. Je to text, který si žádá čas a důkladné přečtení, neboť jeho pravá hodnota se odkrývá v opakovaných pohledech. Autorovy silné pocity i touhy přetrvávají v mysli čtenáře, což ukazuje na jeho schopnost vytvářet literární dílo, které je stejně tak povznášející jako tklivé.
25.07.2025