Anotace: Pokaždé, když se svět rozpadá a zdá se, že nic nemá smysl, objevuji v té prázdnotě neočekávanou svobodu. Má báseň je o tom, jak z absurdity života můžeme vytvořit vlastní význam.
Když nic nemá smysl,
proč se mám bát?
Mám křídla z papíru,
mohu si hrát...
Když nic nemá smysl,
mohu létat...
Bez smíchu,
bez pláče,
bez kotvy,
bez tíže...
Svobodný jak ten pták...
Když nic nemá smysl
a vše padá,
andělé volají:
"Máš křídla svá..."
Když nic nemá smysl,
já stoupám výš.
V beztížném prostoru
jsem nezlomný...
Proč planety krouží?
Noc se chvěje,
motýl v tichu ráje
křídly mává...
Když nic nemá smysl,
proč brouk šeptá:
"Existuji..."?
Když cesty se ztrácí,
srdce zpívá.
Na blankytném poli
tě najdu...
Proč hvězdy padají?
Chtěly by téct
jak slzy do řeky,
do hloubky níž...
Bez ptaní,
bez něhy,
bez lásky,
bez viny...
Ve vlnách zrcadel
ztrácím stopy.
Proč češu kometám
jejich vlasy?
Když nic nemá smysl,
já ho tvořím.
Když svět je prázdný rám,
štěstí volím.
~
Dílo „Když nic nemá smysl“ prezentuje introspektivní zamyšlení nad existencialismem a smyslem života. Hlavní myšlenkou, kterou autor rozvíjí, je paradoxní oslava svobody a kreativity v okamžicích, kdy se zdá, že všechno postrádá význam. Tento přístup dostává do popředí kontrasty mezi lehkostí a tíhou, nadějí a beznadějí, které jsou v textu velmi silně vyjádřeny.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho tematické hloubce a neotřelém pojetí. Autor využívá jednoduchý jazyk a opakující se strukturu, která zvyšuje rytmus a zpevňuje obrazy, jež v kolektivním podvědomí rezonují s otázkami existence. Příklady jako „Mám křídla z papíru“ a „Svobodný jak ten pták“ evokují lehkost a volnost, zatímco verše o „beztížném prostoru“ a „ztrácení stop“ umožňují čtenáři pocítit tíhu zmatku a nejistoty.
Další silnou složkou je metaforika, která obohacuje text o obraznost. Například obrazy hvězd, motýlů či andělů vytvářejí pozoruhodné paralely mezi přírodním a duchovním světem, které posilují argumentaci o smyslu a bezsmyslnosti existence. Tímto způsobem autor nejenže líčí osobní pocit, ale zároveň klade otázky širokého vyznění, s nimiž se může ztotožnit každý.
Na druhou stranu, slabé stránky díla mohou spočívat v nadměrné opakovanosti některých frází, což může vést k pocitu monotónnosti, zejména u čtenářů, kteří preferují dynamičtější strukturu. Ačkoli repetitivnost může posilovat sdělení, v některých případech se může stávat, že čtenář ztrácí zájem a obsahu se neustále vrací stejné myšlenky.
Dále by bylo zajímavé vidět více konkrétních obrazů či prožitků, které by textu dodaly více osobní hloubky a ukázaly citlivější stránky prožívání existenciálních otázek, místo aby se soustředil převážně na abstraktní koncepty.
Celkově tedy „Když nic nemá smysl“ nabízí zajímavou a poetickou reflexi o lidské existenci, svobodě a významu. I přes drobné nedostatky, jako je opakování a nedostatek konkrétnějších obrazů, tato báseň dokáže oslovit a potěšit citlivého čtenáře, který se nebojí vnímat komplexnost lidské existence.
27.07.2025