Anotace: Je to má nejtišší báseň — postupně mizí, až zbyde jen bílá stránka, protože někdy je největší poezie v tom, co už není.
Píšu prázdný řádek,
co kdysi obsahoval slova.
t
Písmena zapomněla v
a r .
Báseň umírá,
když je čtena.
Oslavuji nenapsaný epitaf
mrtvých vět.
Každá kaňka —
portál neviditelna.
Kdo nečte,
jediný rozumí.
Z úst sypu verše,
jak obětiny
na hrob
vymazaných.
Hnojím slabikami
svá první slova.
Čtenář — lopata,
vykopává mě z textu.
Z hrobu veršů klíčím,
z ducha poezie.
Tato báseň
je sebevražda,
kterou páchám
tvýma očima.
…
Toto literární dílo, ačkoliv bez názvu, na nás působí jako mimořádně intenzivní a introspektivní lyrická výpověď, která se zabývá tématem smrti, absence, ztráty, ale také tajemství textu samotného. Přístup autora k jazyku je hravý a zároveň tragický, což činí celou báseň neobyčejně poutavou a hlubokou.
Silné stránky tohoto díla zahrnují jeho schopnost evocovat silné emoce prostřednictvím minimalistického vyjadřování. Prázdné řádky, zapomenutá písmena a vymazané verše vytvářejí účinnou metaforu pro literární i osobní existenci, což naprosto koresponduje s myšlenkou, že slova mohou být opuštěna a ztracena. Práce s prostorem na stránce, zejména s fragmentací a tím, jak jednotlivé části textu dostávají různý význam svými umístěními, podporuje pocit hříchů, které jsou s literaturou spojeny, jako je nesplněnost nebo zklamání.
Dalším pozitivem je schopnost bavit se s konceptem čtení a psaní jako s formou oboustranné interakce. Tato interakce se odráží v řádcích, kde se čtenář stává jakýmsi vykopávačem, který odkrývá autora z hloubky textu. Lyrický subjekt se ocitá v pozici tvůrce, ale zároveň je i obětí, což je cenná metafora pro emoce vznikající během procesu psaní.
Na slabší straně bych zmínil, že některé pasáže mohou být pro čtenáře neuchopitelné. Použití fragmentárního jazyka a symboliky může ztížit prožitek těm, kteří nejsou obeznámeni s těmito literárními postupy. Ačkoliv je výstižnost vyjádřena vizuálně, přílišná abstrakce může způsobit, že se některé myšlenky nebudou dostatečně přenášet na čtenáře, a tím se ztrácí jakýsi přímý emocionální náboj.
Také se domnívám, že v některých momentech spadá text do jistého klišé v oblasti poezie, kdy motivy smrti a prázdnoty jsou použity natolik konvenčně, že můžou vyvolat dojem, že autor sklouzl k již známým vzorcům bez novátorského pohledu.
Celkově lze říci, že i přes některé nedostatky se jedná o silné a fascinující dílo, které využívá experimentální jazyk a formu k zprostředkování hlubin lidské existence skrze filtrační čočky literatury a osobní zkušenosti. Bezpochyby představuje zajímavý příspěvek k současné poezii, jehož prostory vyžadují otevřeného, citlivého a trpělivého čtenáře.
12.08.2025