od: MartinX
Jdu prázdnou ulicí, vzpomínám …
proč píšu básničky, přemítám …
…SNĚŽÍ…
barvy oceli chladné dnes nebe,
šedivé, vlezlé, za krkem zebe.
Zářivě bílé vločky sněhu
z něj padají pomalu, líně,
a kočka schoulená v klíně,
upřádá večera tichou něhu.
Kráčím tou ulicí, zamyšlen tisknu ret,
oči do světel lamp ospale mhouřím,
pára od úst jako dým z cigaret,
které dlouho už nekouřím.
Ulicí utíká střapatý klučina,
zastaví, pohlédne dětskýma očima,
do světla přes přivřená víčka,
jak dlouhá jeho je hořící svíčka.
Kaleidoskopem nahlíží budoucnost,
v sobě má otázek více než dost,
proč jsem zde …a proč já právě,
co jsem zač, běží mu v hlavě.
Uhání opět, chce předběhnout čas,
lehkýma nohama víří sníh kolem nás,
dětství to nechává vzadu,
jaro i kvetoucí stromy v sadu.
Plody jež lákají - pojď, utrhni nás,
ve stáří vzpomeneš života krás.
A vítr zametá vločky, jež dolů se snášejí,
a ukládají k zimnímu spánku,
nad ránem pouliční lampy se zhášejí
jak plamen svíčky ve vánku.
Dílo „Zimní melancholie II.“ představuje citlivou reflexi zimní atmosféry, nostalgia a úvaha nad plynutím času, kterou autor vyjadřuje skrze pečlivě volené obrazy a emotivní jazyk.
Silné stránky tohoto textu se nacházejí především ve schopnosti evokovat atmosféru zimy a melancholie. Hlavním prvkem, kterým autor oslovuje čtenáře, je kontrast mezi chladnou, šedivou realitou venkovního světa a teplými vzpomínkami a emocemi jednotlivce. Popisy přírody, jako jsou sněhové vločky nebo šedivé nebe, vytvářejí silný vizuální dojem a pomáhají čtenáři představit si dané prostředí. Taktéž se autor nebojí používat metafory, které obohacují text (například „pára od úst jako dým z cigaret“), čímž do něj vnáší hlubší vrstvu významu.
Dalším pozitivním aspektem je progresivní narativní struktura, jež se prolíná s introspektivními úvahami. Postava, představující vypravěče, vede dialog sama se sebou, což posiluje osobní a intimní ráz celé básně. Tato forma introspekce dává čtenáři přístup k autorově psychologickému prožívání, což v kontextu poezie představuje vítanou hloubku.
Na druhou stranu, slabé stránky tohoto díla by se daly opřít o některé opakující se motivy, které by mohly působit poněkud klišé. Například, zimní melancholie a vzpomínky na dětství jsou častými tématy v literatuře, ačkoliv jsou prezentována originálně, mohou v některých pasážích postrádat novou perspektivu. Také by některé výrazy a rýmy mohly být více experimentální, aby dodaly textu čerstvost a inovativnost.
Celkově „Zimní melancholie II.“ nabízí krásný horský výlet do krajiny emocí a vzpomínek, který je vyprávěn jasným, lyricky laděným jazykem. Přes mírné nedostatky je to práce, která zaslouží pozornost díky svému uměleckému zpracování a schopnosti oslovit a vtáhnout čtenáře do svého zimního světa plného nostalgie.
13.08.2025