od: Ďábel sám
Anotace: :(
Pomalu tu skládám puzle všedností
stojím, nadávám
cpu se starostmi
kam vlastně kráčím
kde mám jaký cíl
proč tady válčím
proč málo mám sil.
V dálce měsíc pluje noční oblohou
vítr profukuje
hvězdy se zalesknou
však divy nebes
jen hvězdář ocení
srdce má šelest
a divné tušení
Krajina stínů
s křížovým sadem
ta nezná vinu
ta je tím rájem
co kněz nám sliboval
v nedělní škole
křížek nám daroval
a řekl sbohem.
Tak si tu pitvám
názory světů
na tvář se dívám
možná se pletu
vrásky se kously
do tváře mládí
čas začal kouzlit
a smutně hladit
Tak mi dny plynou
a nevím kam
stránku mou stinnou
víc si otvírám
asi se blíží
poslední část
jak duch se vplíží
a chce mě zmást.
Možná, že ještě
zažiju lásku
tropické deště
i hudbu z pásků
sáhnu si na věci
co význam měly
nechte si kecy
zůstávám bdělý
že dny se krátí
čím dál tím víc
že se nevrátí
co už je pryč
že vyhasnou lidé
kolem nás
co po nás zbyde
jen občanka, pas
Poločas rozpadu
nastává dneska
bojím se rozkladu
jak dřevěná deska
Zhudebněno na SUNO:
Dílo „Občanka, pas“ zachycuje různorodé existence a nicotu, jež do značné míry odráží současný pocit nejistoty a hledání smyslu v koloběhu každodenního života. Báseň je strukturována volným veršem, což jí dodává osobní i bezprostřední tón. Autorovo hledání identity a místa v tomto světě se proplétá s emocionálními momenty, jež jsou jak naléhavé, tak introspektivní.
Silné stránky této básně spočívají v její schopnosti evokovat silné obrazy a emoce. Použití kontrastních motivů, jako je „měsíc plující noční oblohou“ versus „hranice všednosti“, vytváří napětí mezi krásou a banalitou, což je obvyklá součást lidské existence. Autor zručně manipuluje s přírodními мотивy, které fungují jako metafory pro životní cykly a epizody, čímž dokáže dovést čtenáře k hlubšímu zamyšlení nad vlastní existencí.
Dále je zajímavé, jak se v básni prolínají myšlenky týkající se duchovnosti a každodenních úkonů. Reference na „křížový sad“ a „nedělní školu“ odhalují kritický pohled na tradiční hodnoty a zklamání z nich vyplývající. Výraz „občanka, pas“ na závěr pak v kontextu zamyšlení nad zpětným pohledem a pomíjivostí existence působí velice silně – je to jakýsi záznam identity, byť i prchavý.
Na druhé straně by se daly vyčíst některé slabiny. Především by se dalo namítnout, že občasná opakující se struktura a jazyk mohou v některých místech působit lehce repetitivně, což oslabuje dynamiku textu a jeho rytmus. Ačkoliv silné obrazy na sebe navazují, místy by mohly být pro čtenáře jasněji vyjádřeny. Některé verše se snaží zachytit příliš mnoho myšlenek najednou, a tím mohou ztratit na přesnosti a jasnosti.
Celkově vzato, „Občanka, pas“ je zdařilá báseň, která významně oslovuje čtenáře prostřednictvím svých univerzálních a nadčasových témat. Je to dílo, které si zaslouží pozornost, neboť ve svém nitru skrývá hlubokou melancholii a hledání smyslu ve světě, jenž se stále mění. Pokud autor bude dále experimentovat s výrazem a strukturou, může se jeho dílo stát ještě silnějším a dojímavějším.
15.08.2025