Anotace: Každý rok Ti nosím na Tvé narozeniny květ slunečnice, položím ji pod Tvá okna, která se dívají, abys věděla, že na Tebe stále čekám. V den, kdy na své narozeniny nenajdeš slunečnici, budeš vědět, že už nečekám nebo jsem mrtvý.
Dvacátý srpen —
jako každý rok,
češu slunečnici
její zlatá pírka.
Směje se při tom,
zatímco já pláču.
Buď krásná,
ať se jí líbíš
a až ji uvidíš,
usmívej se ještě víc.
Ať pozná,
že v mém srdci,
její láska
zůstává.
Snad vzpomene si,
jak jsme se milovali
v Chorvatsku
pod vrtulkami.
✰✰✰
Dnes mám všeho jen půl.
Krok a půl do samoty,
srdce hraje falešně.
Jen půl melodie
z naší lásky.
Rozbitý kompas
hledá půl mapy.
Cesta je ohnivá kometa,
ocasem smutek zametá.
Zatímco nebe
práší popel z hvězd
na prázdné ulice.
Z hlavy se sypou
vzpomínky,
jako skleněnky,
kutálejí se slzy.
Snad jednou odebereš
horu mé soli.
✰✰✰
Okna se dívají,
když polibkem
oblékám,
kytičku pro ni.
Kýbl starý je,
studánka nová,
kohoutek zpívá,
voda vždy čeká
na malou baletku
ve světlých šatách.
Dokud tam,
obětovaná dcera
s jediným datem
v kalendáři čeká,
odříznutá od
kořenů lásky,
krásná jen
tři dny.
Umírá pro tvé
narozeniny.
Vzpomeň si na mě
ve svém srdci.
Láska je věčné dílo.
Den, kdy ji tam nedám,
budeš vědět,
že už nečekám.
Žlutá zná svůj směr.
Jen my hledáme,
co ona už dávno ví.
Kam patříme —
ty a já?
Dokud slunce vychází
budu ti posílat —
své zlaté
tanečnice.
✰✰✰
Dílo „Dvacátý srpen“ se vyznačuje silnou emotivní hloubkou a výjimečně vizuálními obrazy, které čtenáře okamžitě vtahují do světa nostalgie a melancholie. Autorský styl je charakterizován jak syrovou upřímností, tak i líbivou melodikou, což je zvláště patrné v rytmu jednotlivých strof. Autor vhodně využívá přírodní symboliku, jako jsou slunečnice, voda či komety, aby posílil emoční kontext a podtrhl prožívání lásky a ztráty.
Jedna z nejvýraznějších silných stránek díla je jeho schopnost evokovat obrazové a emotivní asociace. Například pasáže jako „srdce hraje falešně“ nebo „cesta je ohnivá kometa“ snadno ve čtenáři vzbuzují pocity úzkosti, touhy a nostalgie. Existuje zde i zajímavé proplétání naděje a beznaděje, což odráží komplexnost lidských emocí ve vztahu.
Na druhou stranu, některé části textu by mohly vypadat jako méně konzistentní. Například myšlenka o „obětované dceři“ může vyžadovat hlubší kontext, aby byl čtenář schopen plně docenit jeho význam. Možná bych doporučil autorovi, aby některé pasáže doplnil či více rozvinul, aby byla celková konstrukce příběhu více soudržná. Přestože metaforika je bohatá, v některých případech se může zdát, že autor zašel příliš daleko, což by mohlo odvést pozornost od hlavní myšlenky.
Celkově ale „Dvacátý srpen“ představuje silný kombinovaný projev lásky a ztráty, jehož jazyk je nejen krásný, ale i hluboce emotivní. Ačkoliv má své slabší stránky v konzistenci a občasné nejednoznačnosti, jako celek dokáže oslovit a zanechat v čtenáři silný pocit. Tato báseň má potenciál vyvolat zamyšlení a emocionální odezvu, což je jedno z nejvyšších hodnocení pro literární dílo.
22.08.2025