od: Jan.Makotřas
Anotace: "Pohádky pro zlobivý haranty, co nechtěj v noci spát." Absurdní a zdánlivě nesmyslné příběhy.
Probudila se.
A byla krásná!
Jak jen nemohla být krásná, když u jejího zrodu stály napjatě všechny hvězdy, co jich jen na nebi je??
Promnula oči.
A pomalu je otevřela.
Ten svět, ta krása!
Ale to nebylo nic ve srovnání s její vlastní krásou!!! To si hluboce uvědomovala.
Byla stvořena pro svět! Pro krásný svět, jako zlatá tečka na konci věty.
Jako zlatá malina na krémové polevě krásného dortu.
Ona byla tou krásou!!
Dokonalým vyvrcholením všehomíra!!!
A dobrem! Všeobjímajícím dobrem!!!!
A celý svět se jí za to klaněl!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
A pak protáhla křídla a očistila si nožkami tykadla a vzlétla.
A vzlétla tam, kam patřila, kde je její věčné místo, směrem ke světlu, co jí svítilo přímo nad hlavou...
---
„Fuj, to je hnusnej mol!“ zaječel Vepřoň a mezi dlaněmi rozmáznul můru, která přilétala k lampě.
„To je můra, noční motýl,“ opravila ho maminka, „je velmi užitečný... ale už nevím čím“.
„Je hnusnej, ale už sem ho rozmáznul, hajzla,“ odtušil Vepřoň a šel v klidu spát.
Dílo „Krááása nesmírnááá“ představuje zajímavou syntézu mezi poetickým vyjádřením a reflexí každodenní reality. Na jedné straně zde nacházíme líčení typické krásy, na druhé se autor nebo autorka opírá o surrealistické prvky, které nás přivádějí zpět k realitě, v níž jsou krásné prvky konfrontovány s banalitou a ignorancí.
Silné stránky tohoto textu zahrnují především jazykovou hravost. Autor/ka se nebojí používat přehnané výrazy a metafory, které posilují atmosféru divoké a rozjařené krásy. Podobné figurativní vyjádření, jako je „zlatá tečka na konci věty“ nebo „zlatá malina na krémové polevě“, efektivně vyjadřují nadšení protagonistky a dodávají textu na živosti. Dalším pozitivním prvkem je striktní kontrast mezi idylickým vnímáním krásy hlavní postavy a cynickým pohledem postavy Vepřoňa, což vytváří jistou vrstvenost a dynamiku v příběhu.
Nicméně, slabé stránky celého díla spočívají v jeho jednostrannosti a přílišné naivnosti. Zaměření pouze na vnímání krásy bez jakékoliv hloubky nebo následné reflexe může čtenáře odradit, zejména pokud hledá komplexnější vyznění. Vyjadřování hrdinky se sice snaží uchopit absolutní krásu, avšak postrádá jakoukoli formu sebeironizace nebo kritiky, jež by mohla obohatit poselství. Kromě toho, postava Vepřoňa, která nás vrací zpět do reality, zůstává trochu plošná a jeho cynismus se zdá být nedostatečně rozvinutý k tomu, aby navodil skutečný konflikt.
Závěrem lze říci, že „Krááása nesmírnááá“ se pokouší praktikovat dualitu krásy a ošklivosti, avšak jeho realizace není zcela vyvážená. Dílo může oslovit čtenáře, kteří ocení jazykové hrátky a pomíjivost krásy jako jevu, ale pro hloubavější čtenáře bude možná příliš povrchní. Je zde prostor pro další úvahy o interakci mezi krásou a reálným životem, jež by mohla text obohatit a posunout k zajímavějším hrám na této tematice.
04.09.2025