❦
                    Necítím už TVÉ RUCE,
                    obkresluji smutek
                                   černobílým akvarelem.
                    Prodávám plátna za cenu rámu,
                                   abych se uživil.
                                   Kupci chtějí jen
                                                 PRÁZDNÉ
                                                 BÍLÉ
                                                 PLOCHY.
                    Nedokážu je namalovat,
                    když v prázdnotě není žádný tvar.
                                   A tak nabízím
                                          nasněžený list
                                                  co jim na jaře
                                                                roztaje.
❄️

Dílo „Malíř“ je kompozicí, která v sobě nese hluboké emocionální prožitky, a to zejména prostřednictvím obrazného jazyka a metafor. Hlavním motivem je ztráta - jak ztráta lásky, tak i ztráta umělecké integrity, kdy autor předkládá dilema mezi uměním jako vyjádřením ryzích emocí a komerčními požadavky trhu.
Silné stránky tohoto textu jsou především v jeho atmosféře. Autor úspěšně evokuje pocit melancholie a osamělosti, což je zřejmé již od první věty. Fráze „Necítím už TVÉ RUCE“ vytváří okamžitý pocit ztráty, a to jak v emocionálním, tak i fyzickém smyslu. Tento úvod pak přirozeně přechází do druhé části, ve které se mísí zkušenost umělce se živořením v krizové situaci - prodávání pláten, která nemají žádnou hodnotu, což je metafora pro umění, které se prodává za cenu vyprázdnění.
Na druhou stranu, slabší stránkou může být v určité míře jednostrannost tématu. Ústřední myšlenka se opakuje a mohlo by se zdát, že text nahlíží pouze na jednu stránku reality umělce - smutek a beznaděj spojenou s neúspěchem. Kromě toho by některé pasáže mohly těžit z větší variace jazykové formulace, aby se zabránilo pocitu opakování.
V poslední části se objevuje zajímavý kontrast mezi zimou (symbolizovanou sněhem) a jarem, což může představovat naději na obnovu nebo možnost znovuzrození uměleckého vyjádření. Tato ambivalence dává textu další dimenzi; je to v podstatě obrat, který naznačuje, že zimní časy (čas smutku) mohou být překonány příchodem teplejších a svěžejších obdobích.
Celkově lze „Malíře“ hodnotit jako silné literární dílo, které umně spojuje osobní prožitky s širšími otázkami umění a existence. Jeho emocionální hloubka, podtržená výstižnou metaforikou, jistě osloví široké spektrum čtenářů, i když by byl prospěšný širší pohled na klíčová témata, která se zde objevují.
10.09.2025