Srdce je krajina,
co na chleba
každé ráno natíráš,
s moštem ze sudů
a zralými odrůdami
vinných rév,
polykáš život a déšť.
⸙
Jsou hrozny —
pevná sladká ňadra,
šťavnatá k ochutnání.
Ta prsa šťastná
co smějí se
v náručích opojných.
○
Vinaři s mozoly na dlaních
sbírají je do košů z proutí.
○
Bobule temnotou svraštělé,
staré vrásky oškubaných dam,
nezralé a tvrdé, co škrtí v hrdle,
plesnivé, kyselé k vyplivnutí.
○
Všechny ty krásky shnilé
házejí vrabcům do trávy.
○
Jen sladké jsou vhodné k zušlechtění.
○
Kladou se do lisu,
šroubem jim utahují hlavy,
až do naha praskají slupky.
○
Toužebně lížu jejich vysvlečená těla.
○
Víno mi teče po bradě
barví mé rty
barvou zralého léta.
○
Polykám kapky rubínové záře
a opíjím se vůní toskánských kopců.
…
Toto dílo, zvané "Toskánské víno", je pozoruhodným příkladem moderní poezie, která se účinně zabývá tématy smyslového vnímání, přírody a lidské existence. Text se vyznačuje vysoce obraznou a symbolickou kvalitou, jež navozuje atmosféru nejen konkrétní geografické lokality, ale i hlubších emocionálních prožitků.
Silné stránky tohoto díla spočívají především v jeho poetičnosti a schopnosti vytvářet silné vizuální obrazy. Například pasáže jako "Srdce je krajina" a "polykáš život a déšť" nabízejí čtenáři prostor pro hlubší zamyšlení nad vztahem k přírodě a ke zdrojům, které formují lidskou existenci. Jazyk je bohatý na smyslové vjemy: vůně, chuť a textura jsou přítomny v každém verši, což pomáhá čtenáři prožít atmosféru Toskánie na vlastní kůži.
Další silnou stránkou je kontrast mezi krásou a bolestí, který se objevuje v obrazech zralých a nezralých hroznů. Poukazování na "bobule temnotou svraštělé" a "plesnivé, kyselé k vyplivnutí" dává nahlédnout do reality, která může být na první pohled opojná, ale skrývá také bolest a zklamání – metafora pro lidské prožitky a vzestupy a pády.
Na druhou stranu jsou zde i určité slabiny, které mohou ovlivnit celkové vnímání díla. Někteří čtenáři by mohli nalézt nejasnosti v některých metaforách, které se nemusí sjednocovat v jednoznačnou interpretaci. Například fráze "Toužebně lížu jejich vysvlečená těla" může na někoho působit jako přílišná explicitnost, která vybočuje z celkové subtilnosti a krásy předchozích obrazů.
Pokud jde o strukturu, určité pasáže by mohly profitovat z větší dynamiky, jelikož některé části textu se zdají být příliš statické v porovnání s tím, co by výjimečná poezie měla nabízet – napětí a uvolnění. Synergie mezi těmito prvky by mohla poskytnout hlubší emocionální zážitek, než jaký je v současné podobě dosažen.
Celkově lze říci, že "Toskánské víno" představuje cenný příspěvek k moderní poezii, která oslovuje čtenáře svým úchvatným jazykem a bohatstvím smyslových obrazů, zatímco se vyrovnává s tématy, která jsou univerzální a nadčasová. Vhodným rozpracováním některých obrazů a jejich propojením by dílo mohlo získat na hloubce a provázanosti.
22.09.2025