od: bezhlavý jezdec
Hladina
Rozlij své zlato po mém rameni;
zase
a znova.
Hladina září v stříbrném plameni,
nejsme si vzdáleni,
když líbáš, docházejí slova;
v prostoru, v čase.
Gordický uzel vlasů pročísla ti voda,
jsi Jezerní víla, spása Artušova.
Jsi ta, jež z vůle Kristovy
po hladině dokáže jít.
Není to zázrak, hra se slovy,
v tu chvíli mám pocit;
stojí za to… žít.
Dílo „Hladina“ se na první pohled vyznačuje krásnou a jemnou obrazností, která evokuje silný pocit intimity a transcendentna. Autor/ka využívá metafor a symboliky, jež utvářejí jakýsi prostor pro osobní reflexi a emocionální prožitek, a to zejména prostřednictvím spojení s přírodou a mýtickými prvky.
Silné stránky tohoto textu spočívají především v jeho jazykové preciznosti a bohatosti. Volba slov „rozlij své zlato“ a „stříbrný plamen“ není pouze estetická; evokuje pocit hodnoty a křehkosti. Plynulost veršů a rytmus dodávají četbě až meditační kvalitu, která umožňuje čtenáři vnímat hlubší emocionální vrstvy. Mýtické reference na Jezerní vílu a Artuše vnášejí do textu archaičnost a pocit nadčasovosti, čímž zvyšují jeho hloubku a univerzálnost.
Na druhé straně, slabou stránkou může být vnímání celkové abstrakce vyjádřených myšlenek. I když je abstrahovaná poetičnost silným prvkem, může se stát, že ne každý čtenář se dokáže s obrazem a emocemi ztotožnit. Některé metafory, jako například „Gordický uzel vlasů“, jsou možná příliš specifické a mohou vyvolat u některých čtenářů neporozumění, pokud nejsou znalí souvislostí. Dále by bylo možné podotknout, že hra se slovy, ačkoli jímavá, může občas působit jaksi uměle, a mohlo by pomoci v nových myšlenkových aspektech dosáhnout ještě větší autenticitě.
Celkově se „Hladina“ prezentuje jako silný a emocionálně rezonující kus poezie, který si zaslouží pozornost pro svou jazykovou krásu a tematickou hloubku, ale jeho úspěch může záviset na ochotě čtenáře přijmout jeho abstraktní a symbolické prvky.
23.09.2025