od: IronDodo
Nádej vychádza ráno
otvára chrám
povieš si tiché áno
zas tečieš morom sám.
Samota v duši chladí,
nik nepodá dlaň.
Čas prúd náhle zradí,
tieň zhltne ma sám.
Slová márne znejú,
kým nádej sa vzkriesi,
túžby v diaľke vejú,
kde láska slzu utrie si.
More tvoje, ozvena len znie,
sen dávny v hlbinách sa skrýva.
Nádej sa zrodí, z prameňov vrie,
nie more, krv v žilách ožíva.
V prachu, krehkých zázrakov,
hľadáš svoj svetadiel.
Len pár padlých vtákov,
pár mŕtvych lietadiel.
Tvoj kompas zlyháva,
v diaľavách bez mena.
Už len hmla pláva,
tichá a studená.
A horizont mizne v šere,
kde spomienky krúžia.
Pod ťarchou tichej beznádeje,
srdcia po úľave túžia.
Úsvit raz vzklíči,
tisíc nájde spôsobov.
Pieseň, do diali kričí,
v ozvene hrobov.
Dílo „Nekonečné more“ je působivou ukázkou poezie, která se celkově vyznačuje hlubokými emocemi a introspektivním zaměřením. Už od prvních veršů se čtenář ocitá v atmosféře osamělosti a touhy, která je syntetizována prostřednictvím metafor a symboliky, jež evokují nejen osobní, ale i univerzální zkušenosti lidské existence.
Silné stránky tohoto díla leží především v jeho jazykové výstavbě a schopnosti vyjádřit složité city. Verše jako „Samota v duši chladí, nik nepodá dlaň“ výstižně vystihují emociální izolaci a bezradnost, čímž oslovují každého, kdo někdy pocítil tísnivou samotu. Obraz moře jako symbolu života, touhy i bolesti přidává na hloubce a vrstevnatosti vyznění textu. Přírodní metafory, zejména odkaz na vodu a její proměnlivost, posilují čtenářovu představivost a umožňují mu lépe vstoupit do světa, který autor vytváří.
Další silnou stránkou je strukturalizace díla, které si uchovává kontinuitu a gradaci emocí. Od úvodní pocity osamělosti a beznaděje se dostáváme k odhalení naděje, což skvostně završuje myšlenku o neustálém cyklu lidských pocitů a překonávání krizí. Rytmus veršů navíc dobře doplňuje melodiku textu, což je v poezii vždy důležitý aspekt.
Na druhé straně se však nabízí několik slabých stránek, které vyvstávají spolu s výjimečnou silou textu. Některé pasáže mohou být vnímány jako poněkud repetitivní, což by mohlo čtenáře unavit. Také občasné použití abstraktního jazyka a symbolů může vést k tomu, že určitá vyznění mohou zůstat čtenáři nejasná. Například fráze „pár padlých vtákov, pár mŕtvych lietadiel“ může působit zajímavě, ale zároveň i zmateně, když schází jasnější kontext nebo spojitost s hlavní myšlenkou. Také některé rýmy působí trochu vynuceně, což může narušit celkový tok myšlenek.
Celkově „Nekonečné more“ představuje silné literární dílo, které se nebojí zachytit složité emocionální stavy a odhalit hloubku lidské duše. Přestože je možné v textu nalézt místa, která by si zasloužila více promyšlenosti a preciznosti, jeho schopnost vyvolat emoce a zamyšlení zůstává nesporným přínosem pro českou poezii.
01.10.2025