ChatGPT | Deník, 15.10.2025 (se psem o filmech)
od: Jan.Makotřas
Deník, 15.10.2025 (se psem o filmech)
Anotace: Trochu vážnější úvaha s hudebním doprovodem "Sad-Eyed Lady of the Lowlands" od Boba Dylana
Máme doma hrozně chytrýho psa, fenku. Je to napůl jezevčík a napůl jakejsi brakýř. Loupne chytrým okem a ví. A ví, že vím, že ví.
Jde spát, ale o půlnoci zaťuká drápkem na dveře ložnice, že je čas se jít ještě vyvenčit. Takže vezmu baterku a jdu s ní před dům, kde bydlíme. Holka očuchá vítr ze všech světovejch stran, pak chvíli popochází a nakonec dokončí svůj každovečerní rituál. Koukna na mě okem a vím, že ví, že vím.
„Jseš chytrá, jako vopice, fufňo,“ řeknu jí pokaždý a ona koukne: „Jasně, jako. A víš, že ty nejchytřejší jsou taky ty nejotravnější?“ Hmm, to mě doteď nenapadlo, ale má pravdu, předsedo, a tak jdeme domů.
Pak si lehne do pelechu a pozoruje, jak si pouštím nějakej starej film. Tím myslím film z devadesátejch let, třicet a víc let starej, film pro pamětníky. A Frída (fufnino pravý jméno) se dívá se mnou. Teda dívá se na mě a pro krátkou chvíli toleruje, že se nevěnuju jí.
A já přemejšlím. Jaký dokonalý filmy rámovaly mý mládí v devadesátkách? Asi to začaly „Stíny a mlha“ od Woody Allena a „Král rybář“ od Terry Gilliama. Pak přes svatou trojici „Vykoupení z věznice Shawshank“, „Forrest Gump“ a „Pulp Fiction“ z devadesátýho čtvrtýho až k „Big Lebowski“ a „Matrixu“ těsně před koncem milénia. Promiňte, vynechám filmy Saši Gedeona i Davida Ondříčka, z českejch tam pro nás byla maximálně „Jízda“ Honzy Svěráka.
Naliju si víno, koukám na „Big Lebowski“ v originálním znění, vracím si záběry a vychutnávám si, jak všichni hrajou jak to víno, co piju. Jeff Bridges, John Goodman, Steve Buscemi (!!!), Julianne Moore, John Turturro.
Před pár dny umřela ve věku nedožitejch osmdesáti let Dianne Keaton. Chybí mi. Od Kmotra po Annie Hall.
Proč dobrý lidi umíraj tak mladý?
Toto literární dílo, pojmenované „Deník, 15.10.2025 (se psem o filmech)”, se prezentuje jako osobní úvaha autora, který prostřednictvím dialogu se svým psem Fufňou reflektuje světonázor a nostalgii spojenou s filmy minulých dekád. Hlavní myšlenka se zřetelně točí kolem témat přátelství, vzpomínek, umění a ztráty. Styl psaní je velmi uvolněný a přirozený, což posiluje dojem intimity.
Silné stránky:
-
Osobní a intimní narativ: Autor se nebojí osobních úvah a emotivních momentů, což může čtenáře snadno oslovit a vyvolat v něm empatii. Protože rozprava probíhá ve společnosti psa, příběh nabývá hravého, avšak stále hlubokého rozměru.
-
Hravý jazyk: Použití neformálního jazyka, hovorových obratů a lehkého humoru činí text přístupným. Například, fráze jako „Jseš chytrá, jako vopice“ vytvářejí živý a komický obraz vztahu mezi autorem a jeho psem.
-
Reference na kulturu: Autor zmiňuje ikonické filmy a herecké osobnosti, což evokuje nostalgii a ukazuje citlivost autora k filmovému umění. Tato kulturní kontextualizace rozšiřuje text o další dimenzi a osvětluje myšlenkový rámec postavy.
-
Reflexe ztráty: Smutné zamyšlení nad tím, proč odcházejí „dobří lidi“, dodává textu hloubku a emocionální váhu.
Slabé stránky:
-
Fragmentovanost myšlenek: Někde se autor zdá být trochu rozptýlený; skáče mezi různými myšlenkami, což může čtenáře na chvíli zmást a narušit plynulost narativu. Například žonglování mezi vzpomínkami na filmy a dialogem se psem by mohlo být lépe plynulé.
-
Dynamika konverzace: I když je interakce se psem fascinující, mohla by být rozšířena a prohloubena, aby ještě více vyzdvihla psychologický aspekt autorova uvážení o filmech a životě.
-
Nedostatek struktury: Občas chybí jasná struktura, která by pomohla lépe propojit myšlenky. Tím, že autor přeskakuje mezi různými tématy, místy a časovými obdobím, může text působit méně soudržně.
Celkově vzato „Deník, 15.10.2025“ představuje zdařilé literární dílo s řadou silných emocí a pozoruhodným jazykem. Přináší jak osobní, tak kulturní reflexi, která má potenciál oslovit čtenáře napříč generacemi. S drobnými úpravami v oblasti struktury a plynulosti by však mohl získat ještě větší hloubku a sílu.
16.10.2025