od: bezhlavý jezdec
Válka je vůl
Už je to tady, moje lásko, právě rukuje se.
Ta děvka prodejná, co říkají jí Smrtka,
na hody se třese;
nevšední.
Všude po příkopech smrdí mrdka;
čemu divíte se,
vy kazatelé mravů
počestní;
kolik asi dní
života ještě zbývá?
Otázka zásadní
v srdci všem se skrývá
a v hlavě bez ustání zní.
Polibek holce poslední, co je sakra blíž,
než ty, moje lásko, když kdesi v dálce spíš;
i flašku s cigárem dopřeju si ještě.
Tam někde za obzorem čekají na nás deště
šrapnelů, kulek a vody smradlavý;
to přece každý ví…
Tak proč nelíbat tu, co se sama nabízí?
Je to tak a nikdo s tím nic nenadělá.
Přestože daleko, má nejdražší, jsi jediná a skvělá,
však právě rukuje se…
A se Zubatou tancovat teď budu…
na tom jedinečným plese…
Dílo „Válka je vůl“ je fascinujícím příkladem soudobé poezie, která se nebojí konfrontovat čtenáře s hrůzami války s překvapivou lehkostí a ironickým tónem. Autor, zřejmě mladý tvůrce, možná sám zasvěcený do problematiky ozbrojených konfliktů, se snaží reflektovat lidské osudy v kontextu kruté reality, s níž každodenně bojují lidé na frontě.
Jednou z nejvýraznějších silných stránek tohoto díla je jeho stylistická variabilita a použití kontrastních obrazů. Jazyk je syrový, což podporuje tematickou naléhavost. V úvodních verších je cítit dynamiku, která nás vtahuje do atmosféry bezprostředního konfliktu. Srovnání s prostitutkou Smrtkou se ukazuje jako výrazný symbol, který efektivně zhmotňuje pojem války jako kruté a nevyžádané „matky“. Výběr slov je specifický a efektivní; např. použití slova „mrdka“ se může zdát vulgární, ale v kontextu posiluje tíživou realitu a rozporuplnost cítění postavy.
Také si zaslouží zmínku autorův smysl pro paradox. Na jedné straně je zde destruktivní síla války, na druhé straně touha po blízkosti a lásce. Tato dualita je vystižena v emotivním vyjádření postavy, která si ve víru událostí klade znuděné otázky o životě a smrti. Fráze „Kolik asi dní života eště zbejvá?“ je jakýmsi existenciálním momentem, který oslovuje univerzální obavy o pomíjivost lidské existence.
Na druhou stranu, některé slabé stránky v díle mohou vyplývat z jeho nedostatku konzistence v narativní linii. Oproti silným obrazům, které autor vytváří, přechod z reflexí o válce k osobním emocím může působit na čtenáře poněkud chaoticky. Navíc některé verše trpí nedostatečně rozvinutými myšlenkami, což může vést k pocitu, že autor se snaží zachytit příliš mnoho v relativně krátkém textu.
Kromě toho je sporné použití určitého druhu ironie, která však může být pro část čtenářské veřejnosti těžko stravitelná nebo považovaná za nevhodnou v kontextu válečných traumat. Dlouhé pasáže popisující přípravu na „pleš“ s „Zubatou“ mohou vyvolávat smíšené pocity a otázku, zda je v pořádku romantizovat či humoristicky zlehčovat tak vážná témata.
Celkově lze „Válka je vůl“ hodnotit jako odvážné literární dílo, které přináší čerstvý pohled na válečná traumata prostřednictvím osobního vnímání a emocí. I přes některé nedostatky v konzistenci a možné nepochopení částí ironických prvků zůstává dílo silným vyjádřením lidské touhy po lásce a blízkosti tváří v tvář absurdní krutosti války.
17.10.2025