od: Souputník
Anotace: Báseň na zadaná slova - anděl, láska, pohlazení, sebe-sobě, koště
Anděl z bílého mramoru
Vám nepomůže nahoru,
ani nedá rozhřešení.
Snad z lásky kdysi vytesán
na sobě nese spousty ran,
ale i deště pohlazení.
Andělé střeží staré hroby
a my tvůrci nové doby
se utápíme v sebe - lásce.
Z přemíry všeho rozmazlení
čekáme z Vesmíru pohlazení,
netušíce, co vše je v sázce.
Láska, anděl, pohlazení
smysl slov se dnes už mění
jako v dětské tiché poště.
Zavírám oči před tím zmatkem,
anděl se kreslí s holým zadkem.
No tak potěš, potěš koště.
Dílo "Anděl, láska, pohlazení" nabízí čtenářům mnohovrstevnatý pohled na témata, která jsou jak nadčasová, tak obzvlášť aktuální v kontextu dnešního světa. Autor se odvážně pokouší spojit tradiční symboliku anděla a lásky se spíše lehkomyslným, avšak přesně vystihujícím jazykem, což vyvolává kontrastní pocity a nutí čtenáře k zamyšlení.
Silné stránky díla spočívají především v obraznosti a emotivnosti. Verše jako "Anděl z bílého mramoru / Vám nepomůže nahoru" a "Andělé střeží staré hroby" evokují silné vizuální představy, které okamžitě vtáhnou čtenáře do atmosféry textu. Autor zde využívá mramorový anděl jako metaforu pro ideály, které jsou sice krásné, ale ve své nehybnosti nijak nepomáhají v reálném životě. V tomto uměleckém ztvárnění se mísí tragika a ironie, což je dalším silným bodem textu.
Další zajímavý prvek představuje rhytmické a rýmové uspořádání veršů, které dodává dílu přitažlivou melodii. Rým "láska, anděl, pohlazení" a jeho opakování v rámci textu vytváří jakýsi refrén, jenž podtrhuje klíčové myšlenky a dává jim na váze. Tento jazykový styl se pohybuje mezi poetickým vyjádřením a každodenními frázemi, čímž se přibližuje k širokému spektru čtenářské základny.
Na slabých stránkách díla bych upozornil především na určitou nevyrovnanost myšlenek a pocitů. Zatímco úvodní strofa naznačuje hlubší moudrost a vyrovnanost, v závěru se text uchyluje k hravému a místy až banálnímu tónu: "No tak potěš, potěš koště." Tento kontrast mezi vážnějším obsahem a lehkovážností může působit rozporuplně a zanechat čtenáře v určitém zmatení. V určitém smyslu tak autor ztrácí příležitost plně se ponořit do hloubky svého tématu a místo toho se vrací k lehkému zábavu.
Celkově vzato, "Anděl, láska, pohlazení" se ukazuje jako dílo, které spojuje alegorii s hravým jazykem, ačkoliv někdy může působit nesourodě. Je to dílo, které osloví svou obrazností a emocemi, ale vyžaduje od čtenáře určitou míru otevřenosti pro rozporuplnost sdělených myšlenek. Je to příklad literatury, která se nebojí experimentovat s formou i obsahem, avšak v některých chvílích by mohla být v tomto experimentování ještě důvtipnější.
21.10.2025