od: Ďábel sám
Anotace: :(
Zaslechl jsem ptačí píseň
o tom jak zmizely květy
padla na mě z toho tíseň
potáhnu dým z cigarety.
V dýmu prošlém plícemi
vyfukuji svoje muka
sedím tu dost sklíčený
oko mi i s rukou cuká.
Snad mi chybí hořčík asi
nebo něco přichází
jsem součástí lidské rasy
co je plná nesnází.
Hledím smutně do zrcadla
čas mi začal vrásky psát
přidal taky hodně sádla
naučil mě taktně lhát.
Sdílím svoje emoce
ve verších co hned mizí
za chvíli přijdou vánoce
a já mám zase krizi.
Pomalu mi dochází,
že máme jenom chvíle
co nám život rozhází
a odejdou ledabyle.
Stýská se mi po Tobě
a tak Ti píšu báseň
je v dost divné podobě
asi jsem totiž blázen.
Ty jsi blízce vzdálená
oxymoron se směje
chtěl bych Ti hladit kolena
však ptáček venku pěje
...že zmizely květy.
Toto literární dílo s názvem „Květy“ nabízí zajímavý pohled na emocionální a psychologický stav vypravěče, který se ocitá v hlubinách existenciální krize. Autentický prožitek, vyjadřovaný prostřednictvím osobního vyznání, vytváří v textu silný pocit melancholie a ztráty.
Silné stránky díla spočívají v několika aspektech. Především je to jazyková expresivita, která se vyznačuje nepřímou, ale účinnou metaforikou. Ptačí píseň a zmizení květů symbolizují prchavost krásy a přirozenosti v životě, což je motiv, který se prolíná celým textem. Použití hovorové češtiny přidává na autentičnosti a činí prožitek blízkým široké veřejnosti. Verše mají rytmus a dynamiku, které čtenáře vtahují do emocionálního stavu vypravěče, a práce s rýmy dodává textu plynulost, ačkoli občasné nepravidelnosti v rytmu se mohou jevit jako záměrné vyjádření zmatku v protagonistově mysli.
Slabé stránky zahrnují především občasné nedostatečné prokreslení některých myšlenkových skoků, což může působit chaoticky. I když je tato chaotičnost možná záměrná, aby reflektovala rozporuplnost lidské existence, v některých místech by užitek měl obsahovat více jasnosti a výstižnosti. Taktéž by bylo možné více soustředit pozornost na vnitřní monolog, aby byly emoce ještě silněji srozumitelné a prožitelné pro čtenáře.
Dalším bodem, který stojí za zmínku, je určitá repetitivnost. Obraznost a motivy se opakují, což může čtenáři připadat jako silný prostředek vyjádření, ale také může vyvolat dojem monotónnosti, pokud jsou opakované prvky nedostatečně obohaceny novými nuancemi.
Celkově lze „Květy“ zhodnotit jako dojímavé a introspektivní dílo, které zábavně zkoumá tematiku existenciální krize a touhy po spojení. Jeho jazyková jednoduchost a obraznost však vyžadují vyváženější práci s narativní strukturou. Autor má potenciál hlouběji rozvinout své myšlenkové pochody a stavy, čímž by mohl učinit text ještě silnějším a univerzálnějším.
15.11.2025