ChatGPT | Mícheal Ó Briain
od: Jan.Makotřas
Mícheal Ó Briain
Anotace: Nepohádka o chození včas
Mícheál Ó Briain chodil všude brzy.
Jako první to zjistila jeho matka, když se narodil v taxíku cestou na porodní sál, celou půl hodinu před tím, než měl přijít na svět.
Ta půl hodina mu prvních deset let jeho života stačila.
Půl hodiny před otevřením školy stepoval u školních vrat. Půl hodiny před začátkem hodiny už seděl v lavici s rukama za zády. Půl hodiny před koncem poslední hodiny už spěchal s kastrůlky do školní jídelny pro oběd pro babičku.
Protože se neučil špatně, tak si učitelé ve škole tak nějak na jeho úchylku zvykli. Říkali mu sice „půlhodinový mešuge“, ale to bylo vcelku nevinné. Kdo si tak nějak na jeho úchylku nezvykl, byli jeho spolužáci, kteří ho půl hodiny před tím, než ho hodili do kotce školníkova psa, pomazali sádlem a do kapes kalhot mu vstrčili voňavé plátky slaniny.
Léčba Rexem nepomohla, v průběhu času Mícheálova posedlost začala rozevírat nůžky mezi jeho osobním časem a realitou.
Na první rande přišel o den dříve.
Na první pracovní pohovor přišel o týden dříve. Na vyšší školu nešel, naučil se všechny přijímací zkoušky z předchozího století, což se ukázalo ne úplně dostatečné.
A tak se předbíhal víc a víc.
Zrychloval.
A zrychloval.
Až jednou vyšel před dům a plop! Potkal sám sebe, jak včera spěchal do lékárny. A sebe, jak zítra bude utíkat na vlak.
A tak se zacyklil.
A pokud neumřel, obíhá náš čas předem a zadem, jako takový malý, časový satelit.
***
Frank Huddleston se Mícheálovi vysmíval a chodil všude pozdě.
Ale toho sežrala časová příšera Slark, takže si z něj úplně neberte příklad, děti.
Dílo „Mícheál Ó Briain“ nabízí fascinující pohled na téma času a jeho vnímání, zasazené do kontextu každodenního života hlavního hrdiny. Krátký příběh, který se pohybuje na pomezí absurdní komiky a katarze, je napsán hravým jazykem a vynalézavým stylem, který zaujme svou lehkostí a zároveň hloubkou.
Silné stránky tohoto díla spočívají v jeho schopnosti zachytit na první pohled jednoduchou, ale hluboce výstižnou myšlenku. Mícheál Ó Briain se stává symbolem moderního člověka, který se pokouší nastavit svůj vlastní rytmus, aby se však nakonec ocitl v paradoxní situaci, kdy mu čas uniká mezi prsty. Autor mistrovsky navozuje pocit absurdit a paradoxů, které se s pojmem času vážou – hrdina se snaží o kontrolu nad svým časem, avšak je tímto pokusem paradoxně pohlcen.
Jazykové prostředky, jakými autor manipuluje s textem, jsou nejen srozumitelné, ale také působivé: opakování, hravost s výrazy jako „půlhodinový mešuge“ a zřetelné využití metafor (například „časová příšera Slark“) dodávají textu dynamiku. Taktéž se postavy, i když některé z nich zůstávají spíše karikaturní, dočkávají živých a přesvědčivých charakteristik, což přispívá k uvěřitelnosti příběhu.
Na druhou stranu se však objevují i slabé stránky, které mohou některé čtenáře odradit. Zjednodušené, téměř černobílé vykreslení charakterů může vyvolat pocit nedostatečné hloubky; například spolužáci, kteří Mícheála šikanují, působí příliš jednostranně. Také závěr, ačkoliv má značný potenciál otevřít diskuzi o čase a realitě, zanechává čtenáře s málokterými odpověďmi. Značná dávka absurdity mohla být pro někoho příliš přehnaná, což by mohlo oslabit pocit empatie k Mícheálovu osudu.
Celkově lze říci, že „Mícheál Ó Briain“ je zdařilé dílo, které se nebojí experimentovat s formou a tématem. Je to příběh, který může navodit úsměv, stejně jako zamyšlení nad plynutím času a naší schopností ovládnout jej. Místy však potřebuje více nuance v charakterizaci a lépe zkonstruované závěry, aby plně oslovilo široké spektrum čtenářů.
18.11.2025