od: Akrij8

Jen zapomeň ten chladný kout,
kde myslí krouží netopýři,
zmar snivost na kost vykrádá,
tam v samotách tkví teskná mřivost,
zde kohout zkouší jitro zout,
čas z opánků, jež zlatem hýří,
píši Ti peřím všecko, v co věřím - na záda,
tvá krása je má marnivost.
Rozkvétáš mi podvečerem rmenem,
sovice tlukou na okénko zmaru
srdeční ozvy - tak ty do taktu,
šeroplach létá skrytě mezisvětím,
obkruš mě v plamen, tni tíhu z ramen
jestřábím letem do spárů,
slož jemnokřídlí v kantátu,
až budeš padat střemhlav - chytím
hrdličku pohmatem něžným matem
Dílo „Okřídlená“ je fascinující příklad moderní lyrické poezie, která se odvážně pohybuje na pomezí mezi romantikou, simbolismem a existencialismem. Autor zde vytváří atmosféru plnou nostalgie a melancholie, která je pro jeho výpověď klíčová. Pomocí výtvarných obrazů a symbolů zvířat, jako jsou netopýři a jestřábi, zprostředkovává pocity osamělosti a touhy.
Silné stránky tohoto textu spočívají především v jeho jazykové preciznosti a schopnosti evokovat silné emoce. Autor mistrně pracuje s metaforami, když přirovnává krásu milenky k marnivosti a popisuje podvečerní atmosféru prostřednictvím květinových obrazů. Řada zvukomalebných prvků, jako je „šití“ pomocí písně a „tkuva“ srdečních ozvů, dodává textu hudební kvalitu, což umocňuje jeho emotivní dopad. Dále je pozoruhodné, jak autor v různých vrstvách textu používá kontrasty – mezi temnotou šedých koutů a jasem podvečerních květin, mezi chladnou osamělostí a něhou vztahu.
Na slabší straně lze vyzdvihnout jistou neuchopitelnost některých obrazů, které mohou čtenáře odradit svým abstraktním charakterem. Například expanze do „mezisvěta“ a „jemnokřídlí v kantátu“ může být pro nezkušeného čtenáře obtížná na porozumění a pro některé čtenáře může text působit až příliš hermeticky. Dále se v některých pasážích objevuje tendence k přílišné složitosti, což může oslabovat přímou emocionální komunikaci s čtenářem.
Celkově však lze hodnotit „Okřídlenou“ jako výjimečně silný a působivý literární počin, jehož půvab spočívá v subtilní estetice, hlubokém prožívání a důvtipné práci s jazykem. Tento text vyžaduje pozornost a soustředění, ale odměna za jeho četbu je nezanedbatelná – čtenář se ocitá v bezčasí, kdy se názvy pocitů a obrazů stávají zrcadlem naší existence.
22.11.2025