ChatGPT | Staré zlaté časy
od: Jan.Makotřas
Staré zlaté časy
Anotace: Nostalgické nevyprávění o starých zlatých časech
Když se u nás doma dřív pekl chleba, to vždycky muselo být voňavě a veselo! Maminka vysypala schody droždím, aby se zatáhly, tatínek plachtou označkoval piksly a už se jelo.
Nejdřív strýček Hnátoslav vybral ze džberu staré preclíky, to aby neubyly a vysmejčly.
Pak p-o-m-a-l-u spustil cedník do varny a opatrně ho zase vytáhl.
Vždycky jsem se na něj díval se zatajeným dechem, abych náhodou tu varnu neopatrným fouknutím byť jen nezčepýřil.
Můj starší zkušenější bratr se tvářil vždycky stažně, zato malá ségra Mektylda vzrušeně vypískla, kdykoliv někdo přihřál mandli. A že jich bývalo!
Já jsem v takové chvíli většinou sedával na štumpli a všechno zpovzdálí pozoroval.
Občas maminka zavolala: „Pojď nám pomoct, Tramtoníne,“ ale já se ošíval a dělal, že mám strašně moc práce se štumplováním.
Jo, z povzdálí všechno sledovat, kochat se tou starobylou žítnicí, to bylo moje. Ne, že bych nechtěl nebo neuměl pomoct, ale takhle jsem si všechno hezky vyfotil do hlavy, abych na to mohl jednou vzpomínat.
Nakonec jsem stejně vždycky přiskočil, hlavně když strýček Hnátoslav začal z kádě tahat heluláka. To jsem pak přiskočil nejen já, ale všichni, kdo měli zdraví v rukou i nohou, a tahali a tahali.
Vytažený helulák vypadal vždycky rozzlobeně, se ségrou Mektyldou jsme se mu vždycky smáli, až nám tekly sliny po bradě a tetička Jamorína nás musela vypakovat na blákon, aby naše výbuchy smíchu heluláka úplně nevykolejily.
Vykolejený helulák, to by tak scházelo!
Pak, když už bylo všechno uklizené a babička K. si zapálila dýmku, byl čas na vyprávění. Na vyprávění, jak se dřív pekl chleba, když babička K. byla ještě obojživelník.
A já jsem šel unavený spát.
Unavený
a šťastný.
Dílo „Staré zlaté časy“ je během vzpomínkového návratu do doby, kdy rodinné tradice a příprava chleba tvořily páteř domácího života. Z této perspektivy se můžeme zaměřit na silné a slabé stránky textu.
Mezi silné stránky patří především evocativní jazyk, který věrně zachycuje atmosféru nostalgie a útulnosti. Autorovi se výborně daří vyvolat v čtenáři pocit sounáležitosti a vzpomínek na vlastní dětství, což je klíčové pro úspěch tohoto typu literárního díla. Popisy jsou živé a detailní, například scénka s helulákem vyvolává smích a radost, a dobře ilustruje rodinné vztahy a dynamiku mezi postavami. Výrazné použití dětské perspektivy je podtrženo humornými detaily, jako je „hlavně když strýček Hnátoslav začal z kádě tahat heluláka“, což přispívá k lehkosti textu.
Dále, struktura příběhu má volný tok, přičemž vzpomínky se skládají do obrazů, které posilují pocit nostalgie. Čtenář má pocit, že těchto momentů se sám účastní, a příběh je tak více než jen vyprávění – stává se sdílenou zkušeností.
Na druhou stranu se objeví i slabé stránky. Dějová linie je velmi volná, což může pro některé čtenáře působit chaoticky; absence výrazné zápletky může poskytnout dojem monotónnosti. Ačkoliv je přístupnost pro laika obdivuhodná, některé alegorické prvky a výrazy jako "droždím vysypaná schodiště" nebo "obojživelník" nejsou vždy zcela jasné a mohou vyžadovat interpretaci, která není okamžitě zřejmá.
Rovněž jazyková zvláštnost, jako jsou slova jako „šťumplovat“ a „helulák“, přispívá k autentičnosti, ale může také vyžadovat určitý kontext pro cílovou čtenářskou skupinu, což může být omezující. Současně jsou některé části textu poněkud patetické především v závěru, kdy autor shrnuje pocity unaveného, ale šťastného dítěte, což může na čtenáře působit jako příliš jasná snaha posílit emocionální dopad.
Celkově lze „Staré zlaté časy“ hodnotit jako plné nostalgie a kouzla rodinného života, které oslovuje širokou čtenářskou základnu. Přesto je třeba si být vědom jemností v textu, které mohou vyžadovat spolupráci čtenáře pro plné ocenění pozadí postav a situací.
22.11.2025