od: Bosorka9
Pamätám si tvoj hlas,
ako zvončeky znieš mi v ušiach.
Chcem ti pomôcť, múzu ti posielam,
láskaj ju, miluj, objímaj.
~
Nie je samozrejmosťou, ani ty pre ňu,
poď, napíšeme spolu báseň,
o láske a priateľstve z rozumu,
o bolesti a ťažkých rozhodnutiach.
~
O vzdialenosti duší, snoch a realite
pokrútenej podľa tvojich želaní.
Zvončeky už nepočujem, zmĺkli,
objatia stratili sa v nočných uliciach.
Toto literární dílo, jehož název a obsah naznačují emotivní a introspektivní zaměření, se zabývá tématy lásky, přátelství, vzdálenosti a vnitřních konfliktů. Autor/ka zjistil/a způsob, jak do textu vnést nostalgii a touhu, a to jak v rovině jazykové, tak tematické.
Silné stránky díla lze nalézt v jeho zvukomalebnosti a rytmickém plynutí. „Zvončeky znieš mi v ušiach“ je příkladem silného obrazu, který čtenáře vtahuje do atmosféry vzpomínek. Tento motiv se dále reflektuje v celém textu a poskytuje mu jakýsi základ, na kterém jsou vybudovány další emoce. Využití opakování ve formě „objímaj“ a „miluj“ nejenže podtrhuje naléhavost prožitku, ale i touhu po blízkosti, což může u čtenáře vyvolat silnou odezvu.
Dalším kladem je propojení různých aspektů lidských vztahů. Autor/ka se nebojí prozkoumávat komplexnost mezi láskou a přátelstvím, a dokonce i bolestí, která může být nedílnou součástí těchto spojení. Například „o láske a priateľstve z rozumu“ již naznačuje, že vztahy nemají vždy ideální podobu a mohly by býti podrobeny analýze, což je důležité pro budování hloubky textu.
Na druhou stranu se zde objevují i slabé stránky, které mohou narušit celkový dojem. Místy se zdá, že text postrádá jasnou strukturu. Přestože námět je provázaný, některé přechody mezi jednotlivými myšlenkami působí nahodile a mohou čtenáře zmáhat. Například pasáž o „vzdialenosti duší“ a „pokřivení podle tvojich želaní“ může působit jako skok, který narušuje plynulost vyprávění.
Další výzvou v kontextu celkového hodnocení je relativně časté využití abstraktních pojmů a metafor, které, i když mohou být v některých ohledech efektní, někdy neuchopují čtenářovu představivost tak, jak by měly. Například fráze „snoch a realite“ je sice myšlenkově zajímavá, ale její konkrétní vyjádření by mohlo být více vystižení, aby se čtenář mohl lépe ztotožnit s vnitřním světem autora/ky.
Celkově je dílo atmosférické a emotivní, s výrazným osobním nádechem, který osloví čtenáře, kteří se chtějí ponořit do složitosti lidských vztahů a vnitřních pocitů. Přesto by bylo prospěšné dotáhnout některé částí k větší přesnosti a soudržnosti, což by mohlo posílit jeho dopad a čitelnost.
24.11.2025