od: Souputník
Dešťové kapky
omyjí tlapky
toulavých koček.
Zakleté mrazem
změní se rázem
v baldachýn z vloček.
Mráz spojil břehy,
snad kousek něhy
rozdáme dětem.
Ledoví braši
už nejsou plaší,
sklo zdobí květem.
Královna zima
rukama svýma
tváře mé hladí.
A dvorní principál
pořádá večer bál;
rampouchy ladí.
Pahýly stromů
jsou sloupy dómu,
klenbou je nebe.
Z bělavé stráně
do zmrzlé dlaně
vezmu si tebe.
Tebe si zvednu
z tisíce jednu,
krásná jsi vskutku.
Ty, zmrzlá voda,
šeptáš mi slova:
"Nač tolik smutku?"
Na mne ses smála,
pomalu tála;
teď krůpěj hladím.
Že přijdeš zase
v jiskřivé kráse,
klidně se vsadím.
Dílo „Příchod zimy“ je podmanivou a působivou básní, která zachycuje přechod mezi podzimem a zimou skrze emotivní a vizuální obraznost. Autor dokáže své čtenáře vtáhnout do zimní atmosféry pomocí pečlivě vybraných slov a rýmovaných struktur, které dodávají textu harmonii a lehkost.
Mezi silné stránky patří zejména sugestivní jazyk a výstižná metaforika. Už v úvodních verších čtenář cítí chlad a vlhkost zimy, jež se mísí s bezstarostností toulavých koček. Tento kontrast mezi realismem přírody a vnitřní citovostí je podtržen maximálně vyváženým rytmem a rýmovou strukturou, jež dává textu plynulost a melodornost. Vyjádření jako „zakleté mrazem“ a „baldachýn z vloček“ vynikají svou obrazností a přispívají k celkovému dojmu zimní krajiny.
Další silnou stránkou je personifikace zimy v postavě „královny zimy“, která dodává dílu hravý nádech a jakýsi pocit pohádky. Tato volba umožňuje autorovi hrát si s jazykem a obrazy, což čtenář ocení, ať už je čtenářem dítětem nebo dospělým. Ocenění zaslouží i závěrečná část, kde je vyjádřen optimismus a radost z očekávání příchodu jara. To podtrhuje naději a cyklickou povahu přírody, což je univerzální motiv, který se dotýká širokého spektra čtenářů.
Na druhé straně však dílo trpí určitou repetitivností, především v některých výrazech a pocitech, které se mění převážně v rámci stejných témat. V některých pasážích by byla žádoucí větší rozmanitost ve vyjádření emocí a situací. Například opakování motivu „zmrzlé vody“ a „smutku“ v kontextu zimní melancholie by mohlo být prospěšné pro oživení textu, nikoliv pro jeho ustálení.
Další slabou stránkou může být její přílišná romantizace zimy, která opomíjí realitu, jež k zimnímu období neodmyslitelně patří – ať už jsou to chladné, drsné podmínky či každodenní život v zimním období. Na čtenáře může zapůsobit jako příliš idealistická a návodná, což by mohlo vést k určitému odcizení od skutečných zkušeností.
Celkově ale „Příchod zimy“ zůstává půvabnou a vřelou oslavou zimní sezóny, která dokáže navodit nostalgii, radost a očekávání. Autor provedl důmyslnou práci v zúročení jazykových prostředků a svým čtenářům nabízí příjemný zážitek. Při dodatečném prozkoumání hlouběji zakódovaných emocí a rozmanitějších prostředků by mohlo dílo ještě více posílit svou výpovědní hodnotu a komplexnost.
24.11.2025