ChatGPT | Šál
Šál
Anotace: Miluji Tě Petruško...
Na prahu sedí večer
s koleny u brady.
Přehodím přes nás šál,
než na nás zima šlápne.
Na prahu mezi dnem a nocí
je příliš místa pro odchody.
A málo světla pro návraty.
Rozprostřu přes nás šál,
než se nad námi noc skloní.
Ať tvoje „miluji tě“
ještě jednou zčervená
v teplém objetí.
Až první mráz uvězní tvůj hlas
a na rtech ztuhnou lístky orchideje;
rozvinu nad námi šál a spočítám,
kolik lásky zbývá v nás.
Na prahu mezi dnem a nocí
je dost místa pro odchody.
A jen proužek světla pro návraty.
Oknem se vrací probuzené ráno
jak mladý sluneční král
s kalichem dobrého vína,
táhne prsty po klavíru a prosí:
„Nech lásku dopít do dna.“
Až anděl směny zazvoní klíči,
poprosím ho o malou chvíli,
ať neuvidíš v mých očích slzy —
dvě smutné lampičky,
co ještě chvíli svítí pro návraty.
Trubka hraje sólo pro samotu.
Pusť mě z náruče,
než ti srdce ztuhne v led
a na jazyku zůstane
jen něžný zbytek vět.
Prosím, ještě nechoď.
Ještě ne…
Rolety sjely,
už není kam utéct,
jen blíž k tobě,
než se noc položí na střechy.
Zahalím nás průsvitným šálem,
ať nám mráz nepočítá,
kolik v nás zbylo bolesti.
Na prahu mezi dnem a nocí
je široký prostor pro odchody.
Pro návraty jen úzký okraj světla.
Schovám tvá studená ramena,
aby tě zima neuspala
v chladné síni meluzíny,
i když vím, že někdo jiný
bude číst z tvých očí
jako ze svatého písma.
Říkáš, že láska
je vypůjčený kabát,
co voní po cizích nádražích,
a má v kapse pár drobných
na jízdenku do ticha
za poslední kolejí.
Na prahu sedí večer,
má oči jako ty,
když říkáš „to nic není“,
a přesto všechno bolí.
Šál sklouzne z ramen —
jak nevěrný slib,
co nechce lhát.
Tvůj krok se změní —
míří pryč.
Když se ohlédnu,
jsi jen malý bod světla za vraty.
A já ti stále toužím říkat:
Prosím, zůstaň se mnou,
dokud se hvězdy nerozpadnou.
Na prahu mezi dnem a nocí
jsou dveře dokořán pro odchody.
Pro návraty jen úzká škvíra světla.
❦
Toto literární dílo, nazvané "Šál", je emotivní básnickou reflexí na hranici mezi láskou a ztrátou, ztvárněnou pomocí citlivé metafory šálu, který představuje útěchu a ochranu před chladnou realitou. Text na mě působí jako komplexní meditace na význam vztahů, temporality a touhy po spojení, přičemž využívá opakování obrazů a strukturálních motivů, které zesilují jeho emocionální náboj.
Silné stránky této básně se projevují v několika aspektech. Především je to jazyk a styl, který se vyznačuje poetickou subtilností a vyváženým rytmem. Autor používá bohatou paletu obrazů, jako jsou "studená ramena", "červenající se miluji tě" nebo "mladý sluneční král", které vytvářejí živý a dojemný obraz lásky a její prchavosti. Opakovaný motiv prahu mezi dnem a nocí je výstižným symbolem liminality a proměny – prostor, kde se mísí naděje s očekáváním ztráty.
Dalším silným prvkem je emocionalita vyjádřená v obrazech a metaforách, které dokáží zasáhnout čtenářovu představivost. Například popis "dvě smutné lampičky" vytváří silný vizuální dojem a související melancholii, zatímco "láska jako vypůjčený kabát" evokuje pocit dočasnosti a pomíjivosti. Tyto obrazy zároveň naznačují složitosti mezilidských vztahů, ve kterých se mísí láska s bolestí.
Na druhou stranu i dílo má své slabé stránky. Jeho introspektivní a emocionální náboj může některým čtenářům připadat příliš abstraktní či nadměrně melancholické, což by mohlo znesnadnit identifikaci s obsahem. Občas se také může jevit jako opakování motivů v některých pasážích příliš zdůrazněné, což by mohlo otevřít diskuzi o tom, zda lze jednotlivě (v rámci textu) tento narativ posunout k novým tematickým vrstvám nebo zůstat uzavřený v cyklu stejných emocí a obrazů.
Celkově "Šál" nabízí hlubokou a zamyšlenou reflexi na složitosti lidského srdce a mezilidských vztahů. Autor dokázal skloubit krásu jazyka s emotivním vyjadřováním, čímž stvořil dílo, které poutá pozornost a vyvolává vnitřní dialog. Tento text, ačkoliv může mít své slabiny, jako celek zůstává silným a téměř nadčasovým vyjádřením touhy, ztráty a naděje.
30.11.2025
Návštěvnost
