Anotace: Každý bochník chleba nese otisk rukou, které ho hnětly. Věnuji té, která hnětla mé srdce.
Na vrbině pláče nalomená větvička,
v černé vodě pluje srdce tažných ptáků.
V kapse mám kousek suchého chleba
pro hlad i poslední drobek tepla.
Někdo tu byl přede mnou,
zanechal ticho a odešel bos.
—
Kdo nežije, nevolá po soustu.
Drobím chléb pro ty, co už nepřiletí.
Rozdělím, co mám,
ať láska nehladoví.
—
Z každé noci ti upeču nové ráno.
Do mísy vložím zadýchaný kvásek
jak malý holub, co se nebojí tmy ani dálek.
Má milá, pro tebe hnětu příští jaro,
aby se ve vůni léta proměnilo.
To, co se kdysi rozlomilo.
A kdyby se svět zas setměl,
zadělám kvas, ať kyne jas.
Ať z pece vzejde slunce chlebové,
pára svým křtem pokřtí nás na čele.
Rozdělím, co mám,
ať láska nehladoví.
—
Učíš mě krájet.
Učíš mě krájet spravedlivě.
Půl světla tobě, půl mně.
Zrníčko soli z našich očí
vložíme do kůrky křupavé.
Jednou si sednu u prázdné misky
a počkám na vítr,
než rozfouká zbytky,
co ještě lpí na dně.
Rozdělím, co mám,
ať láska nehladoví.
—
A až se ptáci unaví létat,
snad bude komu pošeptat:
„Celý život jsem drobil chléb.
Pro ty, co už nikdy nepřiletí."
—

Dílo „Chléb“ představuje emotivní a symbolickou báseň, která se zabývá tématy ztráty, lásky a naděje. Autor mistrovsky manipuluje s jazykem, což přispívá k silnému emocionálnímu prožitku. Struktura textu, tvořená opakováním klíčové věty „Rozdělím, co mám, ať láska nehladoví“, vytváří rytmickou jednotu a podtrhuje základní myšlenku sdílení a oběti. Opakování této fráze navíc posiluje atmosféru touhy po spojení a vzájemné podpoře, čímž obohacuje celkové vyznění básně.
Silné stránky tohoto díla spočívají zejména v jeho obraznosti. Metafory, jako „kousek suchého chleba pro hlad i poslední drobek tepla“ či „do mísy vložím zadýchaný kvásek jak malý holub“, přinášejí hlubokou symboliku a evokují silné asociace. Chléb se tak stává symbolem nejen fyzické výživy, ale i emocionálního spojení a péče. Dále autorova schopnost pracovat s kontrasty – např. mezi hladem a láskou, tmou a světlem – umocňuje dramatickou hloubku textu.
Báseň rovněž hraje s časem; odkazuje na minulost s nostalgií, zatímco nabízí naději do budoucnosti – „Z každé noci ti upeču nové ráno“. Tento element cykličnosti času posiluje pocit kontinuity, jako by život byl neustálým procesem sdílení a znovuzrození.
Na slabších stránkách textu by se dalo poukázat na jistou abstraktnost, která může některým čtenářům znemožnit plně se ztotožnit s prožívanými emocemi. Některé pasáže, zejména ty s metaforami, mohou působit příliš poeticky a vzdáleně, což by mohlo některé čtenáře odradit. Také opakování klíčové věty, ačkoliv přispívá k rytmu, by mohlo působit jako přílišná repetice ve své důraznosti.
Celkově lze říci, že „Chléb“ je silným a emotivním literárním dílem, které se věnuje lidským tématům s hloubkou a citem. Autor dokáže prostřednictvím obraznosti a symboliky zachytit esenci lidského prožívání, i když některé pasáže mohou vyžadovat od čtenáře větší míru interpretace. Zájemci o poezii, která se dotýká citlivých témat, jistě tento text ocení.
07.12.2025