ChatGPT | Nikdo
Nikdo
Anotace: Miláčku, pořád v sobě nesu všechno, co jsme už spolu nedokázali unést.
Jsi nikdo —
jen prázdné jméno ve verši.
Vítr šlehá deštěm o rákosí,
po řasách slaná perlička sklouzne
jak malá bílá loď
co ztroskotala v ústech.
Ve ztišeném šepotu doznívá listí,
vyhlazuje večerům poslední vrásky.
Kolikrát tě smutek ukryl mezi slzy?
Jsi věrná labuť, sněhobílé pírko,
jež kdysi přistálo v mém srdci.
V mlžném ránu křídly neplýtváš —
čekám, až se ke mně zase připojíš.
V alabastrové lyře vody
své bílé peří složím k tvým.
I kdyby mráz nás uzamkl do ticha,
ty budeš hlasem mým — a já tvým.
U stolu pro dva sedím sám,
jak v prázdném, dutém chrámu.
V hlavě mi duní tvá slova:
„Jsi nikdo.“
Bez ostychu jsi mě nechala mému bolu.
Byl jsem tvé lásky král —
říkáš nula, ale nula je prsten bez kamene.
Kruh, co drží prst,
i když už není komu věřit.
Říkáš NIC a přitom nic je místo,
kam se vejde celé město.
V alabastrové lyře vody
své bílé peří složím k tvým.
I kdyby mráz nás uzamkl do ticha,
ty budeš hlasem mým — byl jsem tvým?
Struny vzlykají ve slepých uličkách,
jak nad promarněnými roky.
Brnkám poslední táhlé tóny,
aby hudba dohrála vlastní epitaf.
Milovaná, až půjdu kolem tvého domu,
až zakopnu o černočernou tmu,
nech na květině kousek svého světla,
abych věděl, žes mě kdysi měla ráda.
Jako má slzná láska ráda něžný déšť,
co za noci na malém člunu vyplouvá,
ťukám tiše na oblohu a hvězda mrkne:
„Žiju dál, i když jsem zapomněla.“
V alabastrové lyře vody
své bílé peří složím k tvým.
I kdyby mráz nás uzamkl do ticha,
tys byla hlasem mým — a já tvým.
Rána bývají krutě střízlivá,
probudím se, dýchne na mě zima,
mlčky dojdu ke dveřím, otevřu je —
podívám se, jestli spíš
a zda mi odpovíš.
Až jednou potkáš svoji větu,
snad vzpomeneš si, že já —
ten nikdo —
býval jsem někdo,
kdo v tobě nosil celý svět
a pro koho jsi byla jediný živý květ.
☙
Toto literární dílo "Nikdo" je pozoruhodným pokusem o zkoumání identity, ztráty a melancholie v kontextu lásky a vztahu. V jeho struktuře se proplétají metafory, které bohatě zachycují emocionální nuance vypravěče.
Silné stránky tohoto textu zahrnují preciznost jazykové výstavby a použité obraznosti. Báseň je protkána silnými vizuálními prvky; například obrazy labutě, alabastrové lyry a bílého peří velmi účinně vyjadřují podstatu křehkosti a pomíjivosti lásky. Působivá je i opakující se fráze „I kdyby mráz nás uzamkl do ticha“, která posiluje dojem touhy a naděje navzdory silným emocionálním překážkám. Jazyk je kultivovaný, s mnoha jemnými nuancemi, což z něj činí dílo, jež může oslovit široké spektrum čtenářů.
Skladebně působí text jako melodická hudba; rytmus a rým jsou pečlivě vyváženy, což přispívá k celkovému dojmu uvedení do melancholické nálady. Vyslovení fráze „Jsi nikdo“ je provokativní a efektivní, neboť vyvolává otázku identity a smyslu existence, která je v kontextu lásky více než naléhavá.
Na druhou stranu, slabou stránkou může být možná přílišná abstraktnost některých obrazů, která by mohla některé čtenáře odradit. Občasná náznacnost a nedostatek konkrétnějších detailů by mohly vyvolat dojem, že se autor vyhýbá hlubším prožitkům. Rovněž se zdá, že některé pasáže se přehřívají v emocionální intenzitě, což může vést k opakujícímu se pocitu bezvýslednosti a zoufalství bez nějakého posunu nebo vývinu.
Celkově „Nikdo“ vypovídá o hlubokém smyslu pro ztrátu a touhu po spojení. Toto literární dílo se vyznačuje krásnou obrazností, silným emocím a zároveň nabízí prostory pro interpretaci, díky čemuž může zanechat čtenářům silný dojem o kráse i tragice vnitřního lidského prožívání.
16.12.2025
Návštěvnost
