od: Philogyny1
Anotace: ani já ne
Někdo odloupal z úplňku všechny ohnivé lišky
snášely se snivě z výšky
a barvou kožichů zapalovaly smůlu v šiškách smály se
hořel celý les
byla jsem v něm
nakláněl kmeny
hledal chuť ženy
volal pořád to samé jméno
přešlapovala jsem
obepínal ruku větví
jednou se o ni bude chtít opírat
Kudy utíká ven touha z člověka?
bývá bezejmenná
ticho spáleniště se svíjí
pod ryji přemnožených lončáků a sviní
než ses rozplynul
viděla jsem mlhu
než ses rozplynul do mé tváře
napsala jsem ti na rozloučenou
má moje nabírané spodničky
a velký nos
stmívá se
i vlna ve svetru žmolkovatí
slova stávkují
šmodrchaj se kolem hrdla
z očí tečou skleněnky
mlha kouří jointy
viděla jsem ji
podříznutý les už nevstal
Text s názvem "báseň není plastelína" se vyznačuje výraznou obrazností a melancholií, která je patrná v mnoha jeho obrazech. Hlavní silnou stránkou této báseň je schopnost autora evokovat silné emoce a vyjádřit je prostřednictvím metafor a symboliky. Například "Někdo odloupal z úplňku všechny ohnivé lišky" vytváří fascinující obraz, který budí zvědavost a přitahuje čtenářovu pozornost. Tento obraz v sobě nese mystické prvky, jež nás nabádají k zamyšlení nad úlohou přírody a jejím vztahem k lidským emocím.
Dalším silným prvkem je umění autorova vyjádření pocitů touhy a ztráty. Řádek "Kudy utíká ven touha z člověka?" se dotýká univerzální otázky o lidské existenci a emocionálním prožívání. Autor používá ticho spáleniště a černobílou tragédii přírody, aby spojil lidskou touhu, ztrátu a bolest s obrazem zničeného lesa. Tento kontrast mezi krásou přírody a jejím zničením posiluje úzkost a bezradnost, které se čtenář pokouší sdílet s autorem.
Na slabé stránce bych chtěl upozornit na určitou neuchopitelnost některých obrazů, které by mohly působit matoucím dojmem. Například pasáže, jako "mlha kouří jointy" a "slova stávkují", mohou vyznívat jako surrealistické, ale riskují, že odvedou čtenáře od celkového sdělení. Takové obraty, i když zajímavé, mohou oslabit emotivní dopad, který autor jinak mistrně buduje.
Celkově se jedná o dielo, které má silné filtrační schopnosti a dokáže pohroužit čtenáře do hloubky emocí, avšak občasným zjednodušením nebo příliš volným spojením obrazů se stává místy nejasné. Texty, které se snaží komunikovat složité city a vnitřní stavy, by měly usilovat o větší soudržnost, aby si čtenář mohl lépe osvojit vyjádřenou myšlenku. Přesto je tato báseň zajímavým příspěvkem do současného poetického diskurzu, který rozhodně stojí za pozornost.
05.01.2026