od: Jiří I.Zahradník
Anotace: ( Nahrazení pohanské víry křesťanstvím byla největší chyba lidstva )
V kostelech boha nehledám
tam obdivuji řemeslo
skrápěné potem i krví
tam dýchá génius loci
vzdech duší našich předků
uvězněný v chrámech
pro upevnění moci
Nevěřím na zázraky
podvodníka z kříže
Věřím v rituál včel
co v květech vesmír otevírají
v moudrost kořenů
v prameny co zázračnou sílu mají
Věřím na paměť vody
na krev této země
na zázrak plodnosti
věřím v tebe věřím v sebe
Odpusť nám všem
čeho jsme se na tobě dopustili
Matko Země
Toto dílo, které nese název "VĚŘÍM", se vyznačuje silným emotivním nábojem a promyšlenou strukturou, kterou autor použil k vyjádření svých myšlenek o víře, přírodě a lidské existenci.
Hlavní silnou stránkou textu je jeho schopnost provázat osobní víru s kolektivní zkušeností a historií. Autor postupně odhaluje své postoje vůči tradičním náboženstvím a zázrakům spojeným s křesťanstvím, což je patrné již v prvních dvou verších, kde kostely slouží jako spíše umělecké objekty než místa pro nalézání boha. Tím se otevírá prostor pro hlubší úvahy o náboženství jako historickém jevu, zatímco soustředění na přírodu a jejích fenomény, jako jsou včely a kořeny, vytváří alternativní prostor pro duchovno.
Další silnou stránkou je jazyk a rytmus, které jsou zde využity k umocnění sdělení. Autor mísí jednoduchou lexiku s bohatými metaforami ("moudrost kořenů", "paměť vody"), což činí text přístupným, ale přitom hlubokým. V jednotlivých částech textu se objevují silné obrazy, které podtrhují myšlenku vzájemné provázanosti s přírodou, a to jak na úrovni individuální, tak i kolektivní, což může na čtenáře silně zapůsobit.
Na druhou stranu, slabou stránkou může být určitá generalizace v poselství, kdy se některé pasáže jeví příliš schematicky, například v poslední slokce, kde autor volá po odpuštění. Tímto způsobem se sice snaží o zachycení univerzální pravdy, avšak může vyvolat dojem, že se vyhýbá specifickým problémům, které lidská existence přináší.
Další potenciální slabinou je mírná klesající intenzita v závěru textu, kdy prohlášení o víře v sebe a Matku Zemi může postrádat stejnou úroveň emocionálního vzepětí jako předchozí pasáže. U čtenáře se tak nemusí dostavit očekávaný „wow“ efekt, jež by mohl být výsledkem silnějšího zařazení osobních prožitků nebo příběhu.
Celkově lze říci, že "VĚŘÍM" je dílo, které mísí osobní a kolektivní zkušenost s přírodním světem. Je to povzbudivá a zároveň zamyšlená reflexe o víře, která však mohla být obohacena o hlubší kontext a konkrétní příběhy. Text zasazuje velmi silnou metaforu do rámce, který je čtenářům srozumitelný a přístupný, což je nezanedbatelným přínosem současné poezie.
07.02.2026