od: Tomcat
Starý umělec dlouho mlčel.
Dny se tříštily o stůl,
noc se lepila na prsty
a myšlenky zůstávaly na mrtvém bodě.
Vzpomínal, jak kdysi věřil,
že krása přijde sama,
že stačí jen čekat
a tiše pokračovat v počítání hvězd.
Ale dny se lámaly.
Zakázky mizely, slova ztrácela váhu,
a svět mu šeptal jediné:
uteč.
Pak jedné noci vzal do ruky
svou nejostřejší čepel.
Ne kvůli dokonalosti,
jen aby už konečně něco vzniklo.
V dílně vonělo dřevo hlohu,
tvrdé, vzdorující, jako život,
který nechtěl být vyřezán.
Každým řezem bolela ruka i paměť.
Řez vedl bez přemýšlení.
Světlo a stín se začaly hádat,
linie se rodily samy,
a z dřeva vystoupila krajina.
Tichá Arcadia,
řeka bez proudu,
stromy bez větru,
a bytost na okraji lesa.
Napůl člověk, napůl Chiméra.
Když práci dokončil,
nevěděl, zda bdí.
Díval se dlouho,
a dřevoryt se díval zpět.
Vzal papír, dřevoryt
a lahvičku černého inkoustu
Na starém lisu
vytisknul první list.
Pak se prostor pohnul.
Černá se otevřela jako brána
a on vkročil dovnitř,
do svých černobílých snů.
Tráva tam šuměla jinak,
čas se nezastavoval, jen čekal.
Chiméra k němu přišla blíž
a měla jeho vlastní tvář.
„Tady nejsou chyby,“ řekla.
„Jen řezy, které vedou dál.“
Umělec se ohlédl,
ale dílna už byla pryč.
Zůstal jen obraz,
a cesta bez návratu.
Možná sen.
Možná nový začátek.
Možná místo, kde každé dílo končí
a začíná konečná.

Toto literární dílo, nazvané „Dřevoryt“, se vyznačuje hlubokým introspektivním zkoumáním uměleckého procesu, vytváření a hledání smyslu v umění. Autor se prostřednictvím výstižných obrazů a symboliky dotýká existence, ztráty a touhy po tvůrčí obnově. Text je prosycen melancholií a reflexí, což mu dává na hloubce a emocionální síle.
Silné stránky díla spočívají především v jeho poetické jazykové magii. Autor bravurně manipuluje s metaforami a obrazností: „dny se tříštily o stůl“ či „světlo a stín se začaly hádat“ vytvářejí živé, téměř hmatatelné obrazy, které čtenáře zasazují přímo do psychologického stavu hlavní postavy. Tímto způsobem se čtenáři umožňuje vcítit se do umělcovy frustrace a touhy. Rovněž obsahová rozmanitost díla, zahrnující témata jako odchod, smrt a znovuzrození, dává textu univerzální platnost a umožňuje čtenářům nalézt osobní paralely.
Navíc, motiv dřevorytu jako finálního produktu vkresluje do příběhu rozměr trpělivosti a zručnosti. Jak umělec pracuje s dřevem, tak se jeho emocionální stavy promítají do výsledného díla, což podtrhuje myšlenku, že umění je reflektorem vnitřního světa tvůrce. Tato tematika se dotýká esence kreativního procesu a mučí otázky o hodnotě a účelu.
Na druhou stranu se dá říci, že dílo může někoho znepokojovat svou ponurostí a abstraktností. I když je styl vysoce poetický, může být pro některé čtenáře obtížné rozluštit a interpretovat význam jednotlivých obrazů a symbolů. Tempo vyprávění je v některých pasážích pomalejší, což může výkonu chybět dynamika a napětí, zejména pro příznivce akčnější narativní struktury. Mohlo by být také závadné, že určité prvky zůstávají málo rozvinuté, jako postava Chiméry, jejíž význam není zcela jasný.
V souhrnu lze říci, že „Dřevoryt“ je působivé literární dílo s hlubokou reflexivní hodnotou, které oslovuje nejen umělce, ale také každého, kdo se potýká s otázkami identity a smyslu. Jeho silné stránky, jako je bohatá obraznost a univerzálnost témat, převyšují slabé, ať už v podobě obtížnosti interpretace nebo temného tónu. Dílo podněcuje k zamyšlení a vyzývá k hlubšímu poznání samého sebe, což je atribut, který činí literaturu cennou a nadčasovou.
09.02.2026