ChatGPT | Básnické klání
od: Souputník
Básnické klání
Stalo se to kdysi, kdesi
snad za dubovými lesy –
žil si sobě jeden král.
Dětí žádných nemaje,
žena jeho „poklad“ je,
vše by pro ni udělal.
Ta ho jednou ráno budí,
že se opět velmi nudí
a chce nové kratochvíle.
„Co tak turnaj na kolbišti
uspořádat v středu příští?“,
vyřkl návrh vskutku čile.
Královna se zamračila:
„Boj, to je jen hrubá síla,
často při něm teče krev.“
„Však“, dodala bez meškání
„básníků chci tady klání,
ať zní v sále s lyrou zpěv.“
Tak v království do dvou neděl
o turnaji tomto věděl
rytíř, sedlák, služebníček.
Sjeli se pak mladí, staří,
doufajíce, že se zdaří
od výhry tu získat klíček.
Když král z trůnu zatleskal,
utišil se plný sál
a královna nato vstala:
„Teď pět chválu na mou krásu
ať uslyším z vašich hlasů.
Úkol ten jsem přichystala.“
Dvořenín když tleskl dlaní,
začalo to velké klání -
básníků jsou as dvě řady.
Šíji labutí, dlouhý vlas,
délku modročerných řas…
opěvují její vnady.
Pak předstoupil naposledy
stařec, v tváři trochu bledý,
rukou zvolna ztišil šum.
Jeho báseň zní tak tiše
jako vánek, který dýše
když vypráví oblakům.
„Královno, jsi krásná vskutku…
já však vrhl se v tu půtku,
abych sdělil lidu všemu…
Pak ozvalo se tichem
„Obtížena ty jsi hříchem!
Vzalas život synu mému!“
Nechtěl splnit příkaz tvůj,
zavést krále v temnou sluj,
tam ho mečem proklát v stínu.
Pak ses bála jeho slov,
v temném lese skryt jest rov.
Proklínám tě za tu vinu.
Ať do roka tě peklo schvátí,
neochrání žádní svatí“,
sálem bouří starcův hlas.
„Dost bylo těch drzých řečí.“
Královna teď z trůnu ječí
„Co tu, starče, rušíš nás!“
„Je to blázen, drahá paní“,
konšel z města muže brání,
„ztratil syna jediného.“
Král pohlížel pobaveně,
po starci i po své ženě.
Pak zavolal strážce svého.
„Toho starce vyhoď z hradu,
dej mu zlato a též radu,
aby zmizel z očí lidu.
Královně se náleží,
být zavřena ve věži,
dosáhnu tak aspoň klidu.“
V tomto literárním díle, nazvaném „Básnické klání“, se autor nepochybně snaží zkombinovat prvky pohádky s hlubšími morálními a psychologickými podtexty. Dílo má své silné i slabé stránky, které je třeba podrobněji analyzovat.
Mezi silné stránky patří zajímavá tematika, která spojuje svět poezie a kritikou vystihuje jakýsi konflikt mezi krásou a pravdou. Autor se nebojí vnášet do příběhu morální dilemata, jak ukazuje postava starce, který se postaví proti královně a její nekritické oslavě krásy. Zde se objevuje zásadní otázka: Je krása odpustitelná, pokud je spojena s tragédií? Tato dynamika mezi různými postavami a jejich rozdílnými hodnotami dává čtenáři možnost zamyslet se nad etickými otázkami a nad tím, co vlastně obdivujeme v umění.
Styl básně je protkán archaickým jazykem a formálním jazykovým stylem, což přispívá k atmosféře a utváří dojem starobylosti a důstojnosti. To podtrhuje také rytmus a rým, které procházejí celým textem a dodávají mu plynulost a melodii. Tento jazyk je v souladu s vyprávěnou legendou a evokuje dobové hodnoty a normy, čímž umocňuje celkový dojem z díla.
Na druhé straně se však objevují i slabé stránky. Jednou z nich je občasná nedostatečná hloubka postav; zvláště postava královny se jeví jako plošší charakter, jejíž motivace pro uspořádání klání a reakce na kritiku starce nejsou detailně rozvinuty. Tato jednostrannost postav může vést k tomu, že čtenářům chybí emocionální pouto, které by zvýšilo celkovou intenzitu příběhu.
Dalším aspektem, který může být vnímán jako nedostatek, je inverze liniarity narativu. Zatímco autor se snaží vzbudit napětí prostřednictvím konfrontace mezi starcem a královnou, vyvrcholení příběhu se zdá být poněkud zbrklé a nedostatečně promyšlené, což může čtenáře zanechat s pocitem, že k vyřešení konfliktu nebylo přistoupeno s odpovídající péčí.
Celkově lze říci, že „Básnické klání“ se snaží o vysoce ambiciózní spojení poezie a kritiky, avšak jeho rozvinutí postav a důslednost ve vyprávění by mohly být vylepšeny. Dílo s takto silnými morálními motyvy si určitě zaslouží pozornost, překonává některé slabosti skrze své originální myšlenkové jádro a jazykovou dovednost autora.
13.02.2026
Návštěvnost
