ChatGPT | Zrůdička
od: Jan.Makotřas
Zrůdička
Anotace: Nepohádka o zrůdičkách
Tak už jen 137 zrůdiček, pomyslel si Jendousek, poté co zaklapl notes a propisku zastrčil packou přes okraj.
Jendousek si totiž kdysi usmyslel, že napíše Velkou knihu o 365 zrůdičkách, tělesných či duševních, jedna zrůdička na každý den v roce. Bude to zábava, bude se to prodávat, lidi se budou trhat smíchy a dojetím, tisíce děkovných dopisů!, představoval si. Za utržené peníze si koupí chatu na Jadranu, zasnil se. Zasníval se často.
Ale zatím bylo prázdno.
Málo zrůdiček.
Potřebuju víc!
Zhluboka se napil z půllitru vody.
Požil lék na chronickou cholesteritidu, promnul oči a prohrábnul, ač stárnoucí, přece stále ještě bujnou kštici vlasů.
Potřebuju další zrůdičku.
Voda v půllitru došla, šel se napít do koupelny z kohoutku.
Rovnou si polil obličej. Termín se blížil a on potřeboval stále ještě 137 zrůdiček. Tělesných či duševních, ideálně obojích.
Potřebuju další zrůdičku!
Opřel se rukama o umyvadlo a zhluboka se zadíval do zrcadla.
A tam ji uviděl.
Byla
krásná.
Oči jí horečně planuly a byla úplně... zrůdičková!
Šklebila se na něj, vyplazovala růžově bělavý jazyk, zadýchávala sklo vychrchlanými cákanci krve.
Nemohl se toho pohledu nabažit.
Očima se vpíjel do zrůdičky. A stejně tak se do něj vpíjely zrůdiččiny oči. Krásné oči! Divoké! Nemohl se vynadívat.
A pak se zarazil
nemohl se nezarazit.
Nejsem svá vlastní zrůdička! Přece!
Co si to sakra dovoluješ???
NEJSEM SVÁ VLASTNÍ ZRŮDIČKA!!!
Nejsem svá! Ani vlastní!! Natož zrůdička!!! Přece?!?!
...nejsem???
***
Jendousek se jednou sek. A místo, aby šel tahat dráty vysokýho napětí, si dal k večeři plnou mísu kyselejch oliv. No řekli byste to do něj???
Dílo ""Zrůdička"" představuje zajímavou a mnohovrstevnou reflexi lidské identity, sebedůvěry a vztahu k vlastnímu tělu. Příběh sleduje protagonistu Jendouska, jehož snaha o seberealizaci skrze psaní se komplikuje kombinací humoru a surrealistických prvků.
Silné stránky textu se rozprostírají v brilantním vykreslení psychologických aspektů postavy. Autor vynikajícím způsobem zachycuje Jendouskovu frustraci, vnitřní konflikt a potřebu uznání, což může čtenářům připadat velmi blízké a srozumitelné. Zvlášť důležité je zdůraznit, jak Jendousek bojuje se svým vlastním vnímáním sebe sama ve světle jeho kreativních ambicí. Mechanismus opakovaného vyjádření potřeby „další zrůdičky“ slouží jako efektivní metafora pro vnitřní prázdnotu a touhu po naplnění.
Dalším výrazným kladem je jazyková hravost, kterou autor využívá k vykreslení absurdity Jendouskovy situace. Popis zrůdičky v zrcadle je nejen sugestivní, ale i fantasticky nápaditý, což dodává textu specifickou atmosféru. Některé pasáže poskytují skrytý humor, zejména v kontrastu mezi Jendouskovou vážnou snahou napsat „Velkou knihu“ a jeho tragikomickými pokusy přivést tento projekt k životu.
Na druhé straně slabé stránky příběhu mohou spočívat v jeho abstraktnosti. Pro některé čtenáře může být obtížné plně porozumět symbolice a poselství, zejména pokud nemají zkušenost s podobnými tématy. Také může dojít k vytržení z kontextu, protože forma textu, ve které se proplétají fragmenty synestetických představ a absurdního humoru, může některé čtenáře odradit.
Dále lze namítat, že v některých momentech se text ocitá na pomezí přehánění, což by mohlo narušit celkový emocionální dopad. Například popis Jendouskovy zrůdičky a jeho vnitřní monology mohou působit jako cvičení v absurdním, ale ztrácí tím určitou autentičnost, kterou by čtenáři mohli očekávat.
Celkově lze dílo hodnotit jako podnětné, schopné vyvolat zamyšlení o otázkách sebedůvěry, identity a osobních zrůdiček, a to jak tělesných, tak duševních. Pokud autor dokáže prohloubit některé myšlenkové linie a zúžit excesivní prvky absurdity, může v budoucnu vytvořit dílo, které bude resonovat s ještě širším spektrem čtenářů.
14.02.2026
Návštěvnost
