Hledám tě pod lampou.
Uzel v krku. Škrábe.
Na rohu cizí kapky
skáčou na kabát
a déšť se plete do kroku.
~
Kaluže zrcadlí oblohu.
~
Mraky nevědí kam jdu.
Sám jdu. Neuhnu.
V ústech zlámané věty.
Ať jsem fér — ty tvoje pravdy
mají tisíc šedých sfér.
~
Včerejšek se lepí na řasy.
~
Každý slib
byl jen napůl sešitý.
Co zůstalo — bolí napořád.
~
Navždy a napořád
visí mi v šatníku.
Křivá jsou ramínka
z levného butiku.
~
Bludičko,
kam ses mi schovala?
Na fotkách jsme pořád dva.
~
Každý slib
byl jen napůl sešitý.
Co zůstalo — bolí napořád.
~
Hledám tě pod lampou.
Rozbitá je — nesvítí.
Dlouhá je tma.
Na chodníku křída.
Něco jsme spolu kreslili.
Déšť to smyl. Škrtni zápalkou.
~
Ještě je čas…
~
Každý slib
je jen napůl sešitý.
Co došiješ — zůstane napořád.
❦

Básnička působí jako melancholické, konkrétní vyznání, které kombinuje jednoduché, obrazné detaily s opakujícím se refrénem a uzavírá se cirkulární situací (hledání pod lampou → lampa nesvítí).
Celkový dojem: text je kompaktní, citově vyrovnaný a snadno vstřebatelný. Krátké verše a ustálené motivy (déšť, lampa, kaluže, šatník, šití/sliby) vytvářejí jednotnou atmosféru smutku a ztráty. Refrén „Každý slib / byl jen napůl sešitý“ funguje jako kotva, k níž se vracíme a která dává básni strukturální i tematickou soudržnost. Jazyk je převážně prostý, místy hovorový („Ať jsem fér“), což zvyšuje bezprostřednost vypravěče a empatii čtenáře.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkové zhodnocení: „Pod lampou“ je soustředěná, citlivě namíchaná báseň o ztrátě, vzpomínkách a důsledcích slibů, která pracuje s konkrétními obrazy a opakovanou metaforou šití. Nabízí silné momenty a těsnou atmosféru, kterou by šlo při dalším přepracování ještě více zušlechtit drobnými originálnějšími obraty a prohloubením propojení některých motivů. Jako celek funguje dobře a je čitelná i emocionálně účinná.
20.03.2026