Sněží mi do spaní,
spánek neví o mně.
Peřina bílá jak stesk,
očima odplavala.
~
Svlékám se z čekání.
Do rána. Potichu.
Skromně.
~
Spánek neví nic o mě.
Už třetí noc
mě míjí v chodbě.
Spánek neví o mě.
Ovečky počítám.
V noci. I ve dne.
Spánek neví nic o mě.
~
Těžká víčka —
neusnou.
Chladne káva v pět.
Pára stoupá nade mnou.
~
Za očima kývá
zahrada lučního kvítí.
~
Holoubci pijí z kaluží.
Kreslím prstem po dřevě
tvůj úsměv —
i mě.
~
Jedno srdce zaplní
celé nádraží.
~
Spánek neví nic o mě
Už třetí noc
mě míjí v chodbě.
Spánek neví o mě.
Ovečky počítám.
V noci. I ve dne.
Spánek neví nic o mě.
~
Pozřel jsem sousto
větší než svět.
Chtěl jsem jen
trochu víc než hned.
A tak jsem polykal roky
jak hořký lék.
~
Počítal ztráty
místo oveček
na prázdný žaludek.

Báseň působí jako tichá zpověď o nespavosti a ztrátě, podaná v úsporných, silně obrazných verších.
Celkový dojem: text je komorní, melancholický a rytmicky drží pozornost díky opakujícímu se refrénu. Jazyk je prostý, bez zbytečných ozdob, přesto nabitý konkrétními smyslovými obrazy (sníh, chladná káva, pára, luční kvítí), které dohromady vytvářejí pocit osamělého bdění a vnitřního prázdna. Přechod od nočního nespavého pozorování k zpovědi o „pozřeném soustu“ a polykání roků přidává básni hloubku — z externího popisu bdění se stává vnitřní zpověď o lítosti a ztrátě.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkové zhodnocení: „Na prázdný žaludek“ je účinná, atmosférická báseň, která pomocí opakování a silných metafor pojmenovává nespavost i vnitřní dluhy a lítosti. Je to kompaktní text, který funguje hlavně díky obraznosti a tónu; drobné nedopočtenosti v návaznostech jsou spíše stylistickou volbou než závažnou chybou. Pro čtenáře citlivého na subtropu a úspornost je to působivá a zapamatovatelná skladba.
23.03.2026