Osiřely polibky milenců.
Nikdo je nevezme zpět.
Slzy jsou kapky prošlého mléka
z prsou nevinných let.
~
Vracejí se na místa prvních dotyků,
ze stromů seškrabují vyřezaná srdce.
Déšť smývá z kůry stará znamení.
~
Jsem oráč neúrodného pole.
Nic z něho nevzejde.
Kámen o kámen zazvoní
pod ostřím zemdlené radlice.
~
A přece ještě cítím teplo tvé kůže.
Byla jsi moře.
Plaval jsem v tobě, potápěl se rád
jako ten, kdo ještě netuší,
co všechno ztratí.
❦

Dílo působí jako komorní, bolestně naléhavá meditace o ztrátě a zániku intimity. Celkový dojem je silně emocionální: krátké verše, surové obrazy a několik úderných metafor vytvářejí náladu smutku a nevratnosti, která čtenáře vtahuje do vnitřního prostoru mluvčího.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Závěrem: Osiřelé polibky jsou silná, emotivní báseň s několika výbornými obrazy a upřímným hlasem, která však profitovala od drobné redakční úpravy a případného vyhlazení některých metaforických přechodů. S relativně malými korekcemi může text získat větší čitelnost a ještě intenzivnější působení.
25.03.2026