od: cappuccinogirl
Anotace: Srdcem i za tebe, mami***
pořád tu ten verš ještě březnem voní,
však už jako by k dubnu natahoval ruce
od deště nechá pozlatit si rukávy
a rozloučí se s poezií sněženek
čistou a křehkou-
všechno má svůj čas
matička země obrátila list
nechává Jaro, aby předčítalo
a že to, pane, umí
rozprávky pučí, otvírají studánky
a jsou samý květ
svět láká novým-
životem
tak znovu zroď se
klidně rozvodni
jen
nestůj nesvůj
za plotem
Po přečtení zůstává silný dojem něžné, přírodou prostoupené jarní výpovědi, která oslavuje obrodu drobnými, konkrétními obrazy.
Báseň působí jako krátký zpěv probouzející se přírody: verše nabízejí čichové a hmatové obrazy („verš ještě březnem voní“, „od deště nechá pozlatit si rukávy“), personifikaci země („matička země obrátila list“), a jednoduchou, přímou výzvu k zrození a otevření se ve finále („tak znovu zroď se… nestůj nesvůj za plotem“). Jazyk je převážně lidový, občas prozrazuje ústní, téměř hovorný tón („a že to, pane, umí“), což dělá text přístupným a přátelským. Formálně jde o volný verš s pestrými enjambmenty a několika výrazovými pomůckami (pomlčky, poměrně volné rozdělení řádků), díky nimž je rytmus spontánní a kolísavý — podobně jako příroda, kterou popisuje.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkové zhodnocení: MÍZA je zdařilá, citlivá krátká báseň o jarním probuzení, která v několika obrazech vystihne nejen přírodní proměnu, ale i vnitřní pohnutí k obnově. Autorův hlas je upřímný a oslovující; drobné formální úpravy (srovnání dělení řádků, jemnější práce s interpunkcí a jednotnou grafikou) by text ještě vyjasnily a zvýraznily jeho sílu. V současné podobě ale báseň plní svou funkci — potěšit, povzbudit a přivolat jaro.
26.03.2026