od: MartinX
Mezi dvěma okamžiky,
nachází se čas,
mezi dvěma těmi tiky,
jak vysvětlit zas,
že to nejsou žádné triky,
že ubíhá v nás.
Mezi těmi okamžiky,
změří se jen doba,
je předmětem polemiky,
jak určit je oba.
Příklad tento názorný,
pohled třeba jepičí,
nestačí být pozorný,
start už ani nekřičí.
Závěrečné sdělení?
Po nekonečnu dělení,
je začátek s dobou nula,
konec s dobou taky nic,
limitně se nepohnula,
okamžiku doba! Sic?
Kapku delší oklikou,
dostal jsem se na začátek,
netrpím však panikou,
jen mám v hlavě lehký zmatek.
Doba mezi okamžiky
nazývá se čas,
jiné oko různé mžiky
vnímá každý z nás.
Pohybů těch počet
k před a potom,
jak ses kdysi dočet,
je to o tom,
že je kolem nás,
vesmírný ten čas,
v nevratném tom pořadí,
nakonec nás rozřadí…
Text působí jako hravá, místy rozvažující meditace o povaze času, psaná v lidově rýmovaném a volně mluvném tónu. Celkový dojem je příjemný — autorský hlas je otevřený, přístupný a opakující se motivy (tiky, okamžiky, doba) dávají básni jednotu; zároveň se autor nebojí drobných filozofických vsuvek, které čtenáře nutí zamyslet se nad tím, co vlastně „mezi“ znamená.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkové zhodnocení: Báseň funguje jako otevřená, upřímná úvaha o plynutí času — s poctivou prací se zvukem a opakováním motivů, které dávají textu soudržnost a přívětivý rytmus. Potenciál díla spočívá v jeho jednoduchosti a ochotě klást otázky bez přehnané závěrečné definitivy. Doporučení k vylepšení by bylo věnovat pozornost plynulosti metra a odstranit drobné stylistické výkyvy, případně ostrými obrazy nebo jednou silnou metaforou posílit závěrečný obrat; to by pomohlo básni dosáhnout většího dopadu při zachování její přístupnosti.
30.03.2026