od: Ž.l.u.ť.á.k.
Anotace: Hudbu jsem šlohnul Schubertovi, to ale snad poznáte:-) Zítra to přezpívám v práci, nechci teď rušit sousedy:-)
I.
Touží děvče věneček uvít,
vhodné kvítí hledá,
věneček chce králi nasadit,
proto musí nejkrásnější být,
ať ho více ze své hlavy nesundá...
Z růží věnec řezavý
- z bílé pleti rudá.
II.
Král na kříži slzy neroní,
dojatý se nezdá,
děvče čeká, kdy se osmělí,
přes krev v očích pohlédne na ni,
on však náhle místo toho umírá...
Z růží věnec řezavý
- ozdoba nevděčná.
III.
Po vzkříšení král je zklamaný,
do žití chuť nemá,
může za to věnec trnový,
že obchází všechna stavení,
méně zcvrklá vejce u děvčat hledá...
Z růží věnec řezavý
- to holt každý nedá.
Poetická drobnůstka, která stlačí velikonoční mýtus do tří ostře řezaných obrazů a hraje s ním cynickou ironií.
První dojem je silně obrazový a kulminuje v opakovaném refrénu („Z růží věnec řezavý…“), který funguje jako jakýsi ankrový motiv i jako proměnná pointa. Text kombinuje biblické (kříž, vzkříšení) a lidové (děvče s věnečkem, hledání vajec) ingredience, přičemž je prolamuje surovým, místy až lidovým humorem. Tři zpřesněné scény působí jako stručné moralitky nebo miniatury, jejichž střihy jsou úsporné, někdy až drsné — to dává textu osobitý tón.
Mezi nejviditelnější silné stránky patří:
Na straně slabin, které vyplývají přímo z textu, vidím zejména:
Celkové zhodnocení: krátká, nápaditá a morbidně humorná básnička, která nabízí působivé obrazy a ostrou pointu díky sloučení posvátného a profánního. Aby text získal větší plnost a plynulost, doporučil bych drobné úpravy slovníku a rytmu a případné vyhlazení některých přechodů — zachovat přitom drsný humor a úspornou jiskru, které mu dávají osobitost.
07.04.2026