od: bezhlavý jezdec
Za noci
Dnes noc svoje vlasy ladně rozčesala si;
černé jsou jak pel smrtihlavých křídel;
nad krajem.
Roztajem´
v závějích objetí, krůček od početí
a jak březnový sníh stečeme v potůčcích
po horských úbočích, s pouty očí tvých
až pod splav na dosah
od ráje.
Pověz, má milá, není to snad hřích?
V ústech zraje odpověď:
„Nezájem!“
Odseknout však Bohu teď se nesluší.
On přece netuší… On ví…
Báseň zanechává silný dojem smyslné, temně zasněné atmosféry, kterou náhle a účinně naruší ostrý kontrapunkt slovem „Nezájem!“.
Celkově působí text jako krátké, intenzivní lyrické zamyšlení nad nocí, živelností touhy a prázdnotou odmítnutí; autor pracuje s personifikací noci, přírodním obrazivem a náboženskou metaforikou tak, že vzniká sugestivní, místy až filmová scéna. Jazyk je poetický, emotivní a obrazotvorný, rytmus je volný, což odpovídá intimnímu tónu veršů.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Závěrem: „Za noci“ je silně obrazová, emotivní báseň s působivou první částí a efektním střetem v závěru, která zanechá čtenáře s intenzivním pocitem rozporu mezi touhou a apatií. Doporučení by bylo drobné jazykové vyjasnění některých obratů a případné vyvážení paradoxu na konci – text si ale už nyní zachovává výraznou atmosféru a poetickou sílu.
08.04.2026