od: Kohaku
Každé tvé slovo mohu pochopit.
Může mne probodnout,
může mne uzdravit.
Či zachránit.
V tvých očích a srdci vidím cit.
Naplněn prázdnotou mohu tě vést do propasti bytí,
kde tvé vnitřní světlo žhne a mocně svítí.
Vedou tam stopy pískem, sněhem,
co už nejsou, a přece je pozná každý,
co na cestu vykročil.
Západ slunce se stane východem
a člověk pozná hranici svých sil.
Poezie „Stopy slov“ působí jako soustředěné, intimní zamyšlení nad mocí slov a následky mezilidského působení, vyjádřené úspornými obrazovými střihy.
Celkový dojem: text je krátký, kompaktní a emotivní; pracuje s opakovanými dvojicemi (může mne — může mne), kontrasty světla a tmy a motivem stop jako metaforou minulosti a cesty. Díky jednoduchému jazyku je snadno přístupný a čtenář rychle vchází do atmosféry osobního vyznání i varování.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Celkové zhodnocení: „Stopy slov“ je působivá krátká lyrika, která úspěšně komunikuje myšlenku o dvojím účinku slov — schopnosti zranit i uzdravit — pomocí několika silných metafor a intimního tónu. Text by získal na intenzitě, pokud by více konkretizoval obrazy a drobně zjemnil rytmickou stavbu. Přesto jde o dojímavé a vřelé vyznání, které si udrží čtenářovu pozornost.
15.04.2026