JAK JSEM SE NEUTOPIL

JAK JSEM SE NEUTOPIL

Anotace: Tak tohle jsem před chvílí vyhrabal a vůbec si už nevybavuju, za jakých okolností to vzniklo. Ale zaujala mě hlavně ta forma, proto to sem dávám. A přísahám, že do prvního mého jointa uběhlo ještě nejmíň dalších 18 let ;-)

Sbírky: Retro ze šuplíku II.

 

                                                JAK  JSEM  SE  NEUTOPIL

 

 

 

Jiskřivé světlo skleněných lustrů, nablyštěné stoly, kontrast světlých dámských toalet a tmavých pánských obleků, nalíčené tváře, výrazy zahloubané, soustředěné i veselé a bezstarostné a mezi tím vším ONA. Nekonvenční chování, krásné oči, jemné pohyby, rudé rty, usměvavost, černé zvlněné vlasy. Kousek od ní JÁ. Neobratnost, zadumání, víno, zmatek, rozpory.

 

Naše pohledy se několikrát setkaly. Tančíme spolu, povídáme si, vychutnáváme sebe i víno. Večer rychle končí. Vidíme se za několik dnů.

 

ONA: něha a chlad, jistota a zmatek, rozum a cit.

JÁ: rozpory a nejistota, mlha a závrať, neobratnost.

 

Dlouho se nevidíme, vymlouvá se, směje se, nevšímá si mě, usmívá se na mě. 

JÁ: rozpory, neobratnost, mlha, slunce.

 

Myslím na rozchod. Myslím na lásku. Žárlím?

 

Později: jasní se, náznak štěstí vychází jako ranní krvavé slunce.

 

Jsme spolu, směje se na mne, odvrací se ode mne, směje se, nevšímá si mne, směje se. Směji se na ni, odvracím se od ní, přemýšlím.  Krvavé slunce se ztrácí v mracích, vinná mlha zaplavuje nekonečno.

 

Později.

OBA: omluvy

ONA: chlad, rozpory, studená jistota, lež, rozum, vypočítavost.

JÁ: zmatek, stud, láska, rozum utopený ve víně, mlha, slunce, láska.

 

Myslím na ni. Uniká mi. Mám ji rád. Miluji ji. Nemohu bez ní být. Je chladná. Vím to. Nechci to vědět. Doufám. Přemýšlím. Bolí mě hlava. Láska.

 

Kámen, rozbité střepy, ostrý led, krvavé víno, chladný jas, modré vzpomínky, žlutá závrať, neklid, rozum, bodavé paprsky studeného modrého slunce. Chci žít. Chci milovat. Chci se topit v lásce. S NÍ ale ne. Neznám ji. Nechci ji znát. Je povrchní? Nevím. Chtěl jsem se v ní utopit. Nepovedlo se mi to. Nesmím hledat hloubku tam, kde není.

 

 

Slezsko, 1973 (?)

Autor Amonasr, 26.10.2013
Přečteno 559x
Tipy 7 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Tichá meluzína, Radhuza, maliska, Robin Marnolli
ikonka Komentáře (11)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

Ahoj. Zdraví taky jedna bývalá adeptka na utopení. Líbí se mi nejenom ta tvá vzpomínka, ale i ten tvůj poslední komentář, protože z něj dýchá laskavost a pravda. S postupujícím časem jsem přišla na to samé, a dnes už v bolesti nelituji, že se to stalo. Naopak. Jsem ráda. A taky vím, že to přijít muselo. Jinak bych dnes nebyla kde jsem. Díky za tohle tvé dílko. Něco takového by si měl přečíst každý. Aby bylo jasné, že i když to tak zrovna nevypadá, život pokračuje pořád dál. :o)

09.12.2013 08:44:43 | Tichá meluzínareagovat

Díky za pěkný komentář i za bezvadné souznění s obsahem tohoto dávného dílka :-) Sice mě to Tvé srozumění už nepřekvapuje, ale příjemné je mi to čím dál víc ;-)

09.12.2013 11:47:18 | Amonasrreagovat

...leč v daný okamžik netušíme, že tam ona hlubina chybí ;)

29.10.2013 09:46:33 | Radhuzareagovat

Tak jistě ;-) Ale ono někdy je těžké, i když už tušíme, si to chtít přiznat. Zamilovanost strašně nerada odkládá růžové brýle :-D

29.10.2013 09:53:31 | Amonasrreagovat

...kdyby jen zamilovanost ;)

29.10.2013 10:01:20 | Radhuzareagovat

...kdyby jen zamilovanost ;)

29.10.2013 10:01:20 | Radhuzareagovat

;-))

29.10.2013 10:06:06 | Amonasrreagovat

Dávám dva, jelikož přesně taková potvora mi vzala cca 3 roky života:-)

27.10.2013 01:24:20 | Robin Marnollireagovat

Já už ani nevím, o kom to bylo, bylo-li to vůbec o někom konkrétním, čas to už dávno překryl. Ale tři roky bych to určitě nevydržel - možná tak tři týdny, maximálně tři měsíce :-) Jsem rád, že Tě to oslovilo, dík :-)

27.10.2013 09:08:42 | Amonasrreagovat

njn. byl jsem zamilovanej. denně jsme se potkávali, byla to taková moje múza, co by jen rukou pokynula a já poslechl, musel jsem se několikrát spálit, abych si uvědomil, že dál to tak nepůjde...:-)
Ale to už je dýl:-)

27.10.2013 09:48:53 | Robin Marnollireagovat

Lásce se moc poručit nedá - většinou je silnější než rozum. Ale co by zase byl život bez ní ;-) Taky jsem s přibývajícími roky pochopil,že vše, čím si člověk projde, dokonce i ta největší bolest, ho zároveň obohatí a má to nějaký hlubší smysl, který se kolikrát ukáže až s velkým odstupem. Jen se tomu poznání člověk nesmí uzavírat a bránit... Často se mi v podobné souvislosti vybaví Edit Piaf a její Ničeho nelituji - v tom šansonu a jejím geniálním podání je zkoncentrovaná ohromná síla jít vždy dál.

27.10.2013 10:51:33 | Amonasrreagovat

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter