CELEBRITY

Zdravím své příznivce! Nepochybně jste mě poznali, ale stejně se představím - jmenuji se     P-e-n-i-s, což je mé pravé jméno, ačkoliv mě tak skoro nikdo neoslovuje. Většinou mi každý familiérně tyká – pro kdekoho jsem hned Čurák (dále jen Č), Kokot (dále jen K)  nebo třeba Pták, i když popravdě ženy jsou ke mně aspoň něžnější, když mi bůhvíproč říkají například Bimbásek. Ten seznam mých domácích jmen by mohl být ovšem mnohem delší, kolikrát i děsně hloupých, jako například Ocas. No uznejte – nechal by si mě snad někdo pro okrasu kupírovat?   

Na jednu stranu mi to bratříčkování tedy leze pěkně na nervy, ale občas se chtě nechtě dmu i pýchou, že  si mě každou chvíli někdo bere do úst, takže jsem jasná celebrita! Nakonec o samotném Mistrovi si taky kdekdo vypráví jako o nějakém Kájovi. Ovšem podle frekvence, s jakou si mnozí berou do pusy jeho a s jakou mě, tak to já jsem neskonale slavnější. Akorát mě štve, že k němu se lidé chovají mnohem uctivěji, skoro nikdo mu netyká a ještě mu říkají „Mistře“.

Jsou nakonec i menší  celebrity, nemusí jít zrovna o Mistra, které lidé oslovují s daleko větší úctou než mě – třeba jim říkají „pane prezidente“ nebo kardinálovi  dokonce „Vaše Eminence“ a tak podobně. Nikdo si na ně nedovolí jen tak zahulákat „ty Miloši!“ nebo „ty Dominiku!“ Přitom já bych ani netrval na „Excelenci“ či  „Eminenci“, dokonce ani na „Magnificenci“, stačilo by mi jen zdvořilé „pane Penisi“. No  uznejte sami – kdo jiný by si zasloužil větší úctu, než já! Já bych se třeba klidně bez Mistra, bez prezidenta i bez kardinála obešel. Kdežto oni…?! Tak kde je pak na světě nějaká spravedlnost…?! A měli byste vidět, jak uctivě se ke mně oni sami chovají v soukromí – nebo si myslíte, že v noci pod peřinou snad laskají a hladívají svůj mikrofon, bonmot či biskupskou berlu?  Pche…! Dokonce mi sami dělají bodyguardy! Viděli jste snad někdy, že by mě Mistr, prezident či kardinál někdy nechali jen tak bez dozoru se promenovat na veřejnosti? No tak vidíte! Jsem vlastně vzácnější, než oni - ke mně na audienci se u nich hned tak někdo nedostane, to i sám papež přijme víc návštěv za den, než já u Mistra,  prezidenta či Jeho Eminence za rok. Tak jsem vážený.

Ovšem lidé se mě často i bojí. Jsem totiž přecitlivělý, když se mě někdo nebo něco dotkne. To se často neovládnu a pořádně se napružím. Díky mé senzitivitě mi však jen tak něco neunikne.  Kolikrát zaslechnu – „pssst,  ten Č (nebo K) už je tady…“ nebo „co si to ten Č  (nebo K) zase vymyslel?!“, případně jen stručné „to je ale Č (nebo K)!“.  Přímo do očí mi to ale nikdo neřekne – zbabělci.   To já mám naopak pro strach uděláno, postavím se každému bez okolků.  Ale ale, copak je to za hluk… Až si to dopovíte, tak budu pokračovat, ano…?

Tak… kde jsem to přestal… Jo, už vím. No zkrátka dokážu vzbudit takový respekt, že se o mně přede mnou mluví často jen šeptem. O MNĚ…! To já ostatním propůjčuju kolikrát jméno, ne oni mně. Leda by se snad nějaká celebrita jmenovala Frantík – ha ha! Copak znáte nějakého slavného Frantíka? Tedy kromě mě, samozřejmě.

Ale stejně mi hlavou vrtá ještě jedna věc. Když oni jsou celebrity a já jsem přitom zřetelně něco víc, tak jsem vůbec  jen pouhá celebrita? No jasně… Už to mám! Co je víc než celebrita? No přece OSOBNOST!! Heuréka – to je snad i na titulní stranu v Blesku, úplně to vidím před sebou: OSOBNOSTÍ ROKU 2014 – PENIS!

Tak pardon, už musím končit, abych to rychle zavolal svému PR managerovi, než se mi to vykouří z hlavy.  (Stejně je to ale K, že ho to nenapadlo samotného a dřív...)

Praha, 27.3.2014

http://www.youtube.com/watch?v=weqm_4NoLJU